1 Toto praví Hospodin: Ostríhejte soudu, a cinte spravedlnost; nebo brzo spasení mé prijde, a spravedlnost má zjevena bude.
2 Blahoslavený clovek, kterýž ciní to, a syn cloveka, kterýž se prídrží toho, ostríhaje soboty, aby jí nepoškvrnoval, a ostríhaje ruky své, aby nic zlého neucinila.
3 Necht tedy nemluví cizozemec, kterýž se pripojuje k Hospodinu, ríkaje: Jiste odloucil mne Hospodin od lidu svého. Též at neríká kleštenec: Aj, já jsem drevo suché.
4 Nebo toto praví Hospodin o kleštencích, kteríž by ostríhali sobot mých, a zvolili to, což mi se líbí, a drželi smlouvu mou:
5 Že dám jim v dome svém a mezi zdmi svými místo, a jméno lepší nežli synu a dcer. Jméno vecné dám jim, kteréž nebude vyhlazeno. [1]
6 Cizozemce pak, kteríž by se pripojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u neho za služebníky, všecky ostríhající soboty, aby jí nepoškvrnovali, a držící smlouvu mou,
7 Ty privedu k hore svatosti své, a obveselím je v dome svém modlitebném. Zápalové jejich a obeti jejich príjemné mi budou na oltári mém; nebo dum muj dum modlitby slouti bude u všech národu. [2]
8 Pravít Panovník Hospodin, kterýž shromažduje rozehnané Izraelovy: Ještet shromáždím k nemu a k shromáždeným jeho.
9 Všecka zvírata polní podte žráti, i všecka zvírata lesní.
10 Strážní jeho jsou slepí, všickni naporád nic neznají, všickni jsou psi nemí, aniž mohou štekati; jsou ospalci, leží, milujíce drímotu.
11 Nadto jsou psi obžerní, nevedí, kdy jsou syti; procež sami se pasou. Neumejí uciti, všickni k cestám svým patrí, jeden každý k zisku svému po své strane.
12 Podte, naberu vína, a opojíme se nápojem opojným, a bude rovne zítrejší jako dnešní den, nýbrž vetší a mnohem hojnejší.