1 I rekl mi Hospodin: Vezmi sobe knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé koristi pospíchá loupežník.
2 I vzal jsem sobe za svedky verné Uriáše kneze, a Zachariáše syna Jeberechiášova.
3 V tom pristoupil jsem k prorokyni, kteráž pocala, a porodila syna. I rekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé koristi pospíchá loupežník.
4 Nebo prvé než bude umeti díte to volati: Otce muj, matko má, odejme zboží Damašské a loupeže Samarské lid krále Assyrského.
5 I to ješte mluvil Hospodin ke mne, rka:
6 Ponevadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova,
7 Protož aj, Pán uvede na ne vody, reky násilné a mnohé, totiž krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toku svých, a pujde nad všecky brehy své.
8 Pujde i pres Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená krídla jeho naplní širokost zeme tvé, ó Immanueli.
9 Puntujtež se lidé, však potríni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), prepašte se, však potríni budete, prepašte se, však potríni budete.
10 Vejdete v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojít; nebo s námi jest Buh silný.
11 Tak zajisté mluvil Hospodin ke mne, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, rka: [1]
12 Neríkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se desiti meli.
13 Hospodina zástupu samého posvecujte; on budiž bázen vaše i strach váš. [2]
14 A budet vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu obema domum Izraelským, osídlem a léckou i obyvatelum Jeruzalémským.
15 I urazí se o to mnozí, a padnou, a potríni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou.
16 Zavaž osvedcení, zapecet zákon mezi ucedlníky mými.
17 Procež ocekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvár svou od domu Jákobova; na nej, pravím, cekati budu.
18 Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupu, kterýž prebývá na hore Sion.
19 Jestliže by vám pak rekli: Dotazujte se na hadacích a veštcích, kteríž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?
20 K zákonu a svedectví! Pakli nechtí, nechat mluví vedlé slova toho, v nemž není žádné záre,
21 Až by každý toulati se musil, zbedovaný jsa a hladovitý. I stane se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobe zlobiti, a zloreciti králi svému a Bohu svému, bud že zhuru pohledí,
22 Bud že na zemi popatrí, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech.