1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všemu lidu Judskému, léta ctvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, (jenž jest první rok Nabuchodonozora krále Babylonského),
2 Kteréž mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému, i ke všechnem obyvatelum Jeruzalémským, rka:
3 Od trináctého léta Joziáše syna Amonova, krále Judského, až do tohoto dne, po techto trimecítma let, bývalo slovo Hospodinovo ke mne, kteréž jsem vám mluvíval, ráno privstávaje, a to ustavicne, ale neposlouchali jste.
4 Posílal také Hospodin k vám všecky slouhy své proroky, ráno privstávaje, a to ustavicne, (jichžto neposlouchali jste, aniž jste naklonili ucha svého, abyste slyšeli).
5 Kteríž ríkali: Navrattež se již jeden každý z cesty své zlé a od nešlechetnosti predsevzetí svých, a tak osazujte se v té zemi, kterouž dal Hospodin vám i otcum vašim od veku až na veky.
6 A nechodte za bohy cizími, abyste sloužiti meli jim, aniž se jim klanejte, aniž hnevejte mne dílem rukou svých, a neucinímt vám zle. [1]
7 Ale neposlouchali jste mne, dí Hospodin, abyste jen hnevali mne dílem rukou svých k svému zlému.
8 Protož takto praví Hospodin zástupu: Proto že jste neuposlechli slov mých,
9 Aj, já pošli, a pojmu všecky národy pulnocní, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a privedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a zpusobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou vecnou.
10 Také zpusobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé, hlas ženicha i hlas nevesty, hluk žernovu i svetlo svíce.
11 I bude všecka zeme tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let.
12 Potom pak po vyplnení sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich, totiž na zemi Kaldejské, tak že obrátím ji v pustiny vecné.
13 A uvedu na zemi tu všecka slova svá, kteráž jsem mluvil o ní, všecko, což psáno jest v knize této, cožkoli prorokoval Jeremiáš o všech národech.
14 Když je v službu podrobí, i jiné národy mnohé a krále veliké, tehdáž odplatím jim podlé skutku jejich a podlé cinu rukou jejich.
15 Nebo takto mi rekl Hospodin, Buh Izraelský: Vezmi kalich vína prchlivosti této z ruky mé, a napájej jím všecky ty národy, k kterýmž já pošli tebe,
16 Aby pili a potáceli se, anobrž bláznili prícinou mece, kterýž já pošli mezi ne.
17 I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy, a napájel jsem všecky ty národy, k nimž mne poslal Hospodin,
18 Jeruzalémské i mesta zeme Judské, a krále její i knížata její, abych je oddal v pustinu a v zpuštení, na odivu, i k proklínání tohoto dnešního dne,
19 Faraona krále Egyptského i služebníky jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho,
20 I všecku tu smesici, totiž všecky krále zeme Uz, všecky také krále zeme Filistinské, i Aškalon, i Gázy, i Akaron, i ostatek Azotu,
21 Idumejské, i Moábské, i syny Ammon,
22 I všecky krále Tyrské, i všecky krále Sidonské, i krále krajiny té, kteráž jest pri mori,
23 Dedana a Temu, a Buzu i všecky prebývající v koutech nejzadnejších,
24 I všecky krále Arabské, i všecky krále té smesice, kteríž bydlí na poušti,
25 Všecky také krále Zamritské, i všecky krále Elamitské, též všecky krále Médské,
26 Anobrž všecky krále pulnocní, blízké i daleké, jednoho jako druhého, všecka také království zeme, kterážkoli jsou na svrchku zeme. Král pak Sesák píti bude po nich.
27 A rci jim: Takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Pítež a opojte se, anobrž vyvracejte z sebe, a padejte, tak abyste nepovstali pro mec, kterýž já pošli mezi vás.
28 Jestliže by pak nechteli vzíti kalichu z ruky tvé, aby pili, tedy díš jim: Takto praví Hospodin zástupu: Konecne že píti musíte.
29 Nebo ponevadž na to mesto, kteréž nazváno jest od jména mého, já zacínám uvozovati zlé veci, a vy abyste bez hodné pomsty byli? Nebudete bez pomsty, nebo já zavolám mece na všecky obyvatele té zeme, dí Hospodin zástupu.
30 Protož ty prorokuj proti nim všecka slova tato, a rci jim: Hospodin s výsosti rváti bude, a z príbytku svatosti své vydá hlas svuj, mocne rváti bude z obydlí svého. Krik ponoukajících se, jako presovníku, rozléhati se bude proti všechnem obyvatelum té zeme,
31 I prujde hrmot až do konce zeme. Nebo rozepri má Hospodin s temi národy, v soud vchází sám se všelikým telem; bezbožníky vydá pod mec, dí Hospodin.
32 Takto praví Hospodin zástupu: Aj, bída pujde z národu na národ, a vichrice veliká strhne se od koncin zeme.
33 I budou zbiti od Hospodina v ten cas od konce zeme až do konce zeme; nebudou oplakáni, ani sklizeni, ani pochováni, místo hnoje na svrchku zeme budou.
34 Kvelte pastýri a kricte, anobrž válejte se v popele, vy nejznamenitejší toho stáda; nebo naplnili se dnové vaši, abyste zbiti byli, a abyste rozptýleni byli, i budete padati jako nádoba drahá.
35 I zahyne útocište pastýrum a utíkání nejznamenitejším toho stáda.
36 Hlas žalostný pastýru a kvílení nejznamenitejších toho stáda; nebo zkazí Hospodin pastvu jejich.
37 Zkažena budou i pastviska pokoj mající, pro prchlivost hnevu Hospodinova,
38 Jako lev opustí jeskyni svou; nebo prijde zeme jejich na spuštení, pro prchlivost zhoubce a pro prchlivost hnevu jeho.