1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, rekl: [1]
2 Zdali moudrý vynášeti má umení povetrné, aneb naplnovati východním vetrem bricho své,
3 Hádaje se slovy neprospešnými, aneb recmi neužitecnými?
4 Anobrž vyprazdnuješ i bázen Boží, a modliteb k Bohu ciniti se zbranuješ.
5 Osvedcujít zajisté nepravost tvou ústa tvá, ac jsi koli sobe zvolil jazyk chytrých.
6 Potupují te ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svedcí proti tobe.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Co víš, cehož bychom nevedeli? Cemu rozumíš, aby toho pri nás nebylo?
10 I šedivýt i starec mezi námi jest, ano i starší vekem než otec tvuj.
11 Zdali malá jsou tobe potešování Boha silného, cili neco je zastenuje tobe?
12 Tak-liž te jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oci tvé,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšne, a vypoušteti z úst svých ty reci?
14 Nebo což jest clovek, aby se mohl ocistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 An pri svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou cistá pred ocima jeho,
16 Nadto ohavný a neužitecný clovek, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Já oznámím tobe, poslyš mne; to zajisté, což jsem videl, vypravovati budu,
18 Což moudrí vynesli a nezatajili, slýchavše od predku svých.
19 Jimž samým dána byla zeme, aniž prejíti mohl cizí prostredkem jejich.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá pred ukrutníkem.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v cas pokoje zhoubce pripadne na nej.
22 Neverí, by se mel navrátiti z temností, ustavicne ocekávaje na sebe mece.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cíte, že pro nej nastrojen jest den temností.
24 Desí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti nemu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Útok ucinil na nej, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítu svých.
27 Nebo priodíl tvár svou tukem svým, tak že se mu nadelalo faldu na slabinách.
28 A bydlil v mestech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Avšak nezbohatnet, aniž stane moc jeho, aniž se rozšírí na zemi dokonalost takových.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Ale neverí, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude smena jeho.
32 Pred casem svým vytat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Zmarí, jako vinný kmen nezralý hrozen svuj, a svrže kvet svuj jako oliva.
34 Nebo shromáždení pokrytce spustne, a ohen spálí stany oslepených dary.
35 Kterížto když pocali ssužování, a porodili nepravost, hned bricho jejich strojí jinou lest.