1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, rekl: [1]
2 Dokudž neuciníte konce recem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.
3 Proc jsme pocteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.
4 Ó ty, jenž hubíš život svuj zurením svým, zdaliž pro tebe opuštena bude zeme, a odsedne skála z místa svého? [2]
5 Anobrž svetlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyšteti bude jiskra ohne jejich.
6 Svetlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v nem zhasne.
7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.
8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.
9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.
10 Skrytat jest pri zemi smecka jeho, a lécka jeho na stezce.
11 Odevšad hruzy jej desiti budou a dotírati na nohy jeho.
12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotove pri boku jeho.
13 Zžíre žily kuže jeho, zžíre oudy jeho kníže smrti.
14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej privede k králi strachu.
15 V stánku jeho hruza bydleti bude, ac nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.
16 Od zpodku korenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.
17 Památka jeho zahyne z zeme, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.
18 Vyženou ho z svetla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.
19 Nepozustaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v príbytcích svých.
20 Nade dnem jeho zdesí se potomci, a prítomní strachem podjati budou.
21 Takovýt jest zajisté zpusob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.