1 Tedy odpovedev Job, rekl:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne recmi svými?
3 Již na desetkrát zhaneli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mne.
4 Ale necht jest tak, že jsem zbloudil, pri mne zustane blud muj.
5 Jestliže se pak vždy proti mne siliti chcete, a obvinujíc mne, za pomoc sobe bráti proti mne potupu mou:
6 Tedy vezte, že Buh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; kricím-li, není rozsouzení.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastrel.
9 Slávu mou se mne strhl, a snal korunu s hlavy mé.
10 Zpodvracel mne všudy vukol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom nadeji mou.
11 Nadto zažžel proti mne prchlivost svou, a prictl mne mezi neprátely své.
12 Procež pritáhše houfové jeho, ucinili sobe ke mne cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Bratrí mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. [1]
14 Opustili mne príbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Podruhové domu mého a devky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem pred ocima jejich.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pekne prosím.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ackoli pokorne jí prosím, pro dítky života mého.
18 Nadto i ti nejšpatnejší pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 V ošklivost mne sobe vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mne.
20 K kuži mé jako k masu mému prilnuly kosti mé, kuže pri zubích mých toliko v cele zustala.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy prátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla. [2]
22 Proc mi se protivíte tak jako Buh silný, a masem mým nemužte se nasytiti?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly reci mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na vecnost na skále aby vyryty byly.
25 Ackoli já vím, že vykupitel muj živ jest, a že v den nejposlednejší nad prachem se postaví. [3]
26 A ac by kuži mou i telo cervi zvrtali, však vždy v tele svém uzrím Boha.
27 Kteréhož já uzrím sobe, a oci mé spatrí jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitrnosti mé.
28 Ješto byste ríci meli: I procež ho trápíme? ponevadž základ dobré pre pri mne se nalézá.
29 Bojte se mece, nebo pomsta za nepravosti jest mec, a vezte, žet bude soud.