1 A když prestali ti tri muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobe zdál,
2 Tedy rozpáliv se hnevem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhneval se, proto že spravedlivejší pravil býti duši svou nad Boha. [1]
3 Ano i na ty tri z prátel jeho roznítil se hnev jeho, proto že nenalézajíce odpovedi, však potupovali Joba.
4 Nebo Elihu ocekával na Joba a na ne s recí, proto že starší byli vekem než on.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovedi v ústech tech trí mužu, zažhl se v hneve svém.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, rka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, procež ostýchaje se, nesmel jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Myslil jsem: Starí mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Ale vidím, že Duch Boží v cloveku a nadšení Všemohoucího ciní lidi rozumné. [2] [3]
9 Slavní ne vždycky jsou moudrí, aniž starci vždycky rozumejí soudu.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Aj, ocekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem duvodu vašich dotud, dokudž jste vyhledávali reci,
12 A bedlive vás soude, spatril jsem, že žádného není, kdo by Joba premohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal recem jeho.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Buh silný stihá jej, ne clovek.
14 Odpovím: Ac \par neobracel proti mne reci, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Cekal jsem zajisté, však ponevadž nemluví, ale mlcí, a neodpovídají více,
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Nebo pln jsem recí, tesno ve mne duchu života mého.
19 Aj, bricho mé jest jako mest nemající pruduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobe, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Nebudut pak šetriti osoby žádného, a k cloveku bez promenování jména mluviti budu.
22 Nebo neumím jmen promenovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvoritel muj.