1 Ješte mluvil Elihu, a rekl:
2 Poslouchejte, moudrí, recí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Nebo ucho recí zkušuje, tak jako dásne okoušejí pokrmu.
4 Soud sobe zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Nebo rekl Job: Spravedliv jsem, a Buh silný zavrhl pri mou.
6 Své-liž bych pre ukrývati mel? Preplnena jest bolestí rána má bez provinení.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posmech jako vodu?
8 A že by všel v tovaryšství s ciniteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Nebo rekl: Neprospívá to cloveku líbiti se Bohu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nebo on podlé skutku cloveka odplací, a podlé toho, jaká jest cí cesta, pusobí, aby to nalézal.
12 A naprosto Buh silný neciní nic nešlechetne, a Všemohoucí neprevrací soudu.
13 Kdo sveril jemu zemi? A kdo zporádal všecken okršlek? [1]
14 Kdyby se na nej obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobe vzal,
15 Umrelo by všeliké telo pojednou, a tak by clovek do prachu se navrátil. [2]
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pust v uši své hlas recí mých.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti mel soud, zdaliž by panovati mohl? Cili toho, jenž jest svrchovane spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Zdaliž sluší králi ríci: Ó nešlechetný, a šlechticum: Ó bezbožní?
19 Mnohem méne tomu, kterýž neprijímá osob knížat, aniž u neho má prednost urozený pred nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. [3]
20 V okamžení umírají, trebas o pul noci postrceni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Nebo oci jeho hledí na cesty cloveka, a všecky kroky jeho on spatruje.
22 Nenít žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli cinitelé nepravosti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Pyšné stírá bez poctu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Nebo zná skutky jejich; procež na ne obrací noc, a potríni bývají.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na míste patrném,
27 Proto že odstoupili od neho, a žádných cest jeho nešetrili,
28 Aby dokázal, že pripouští k sobe krik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvár svou, kdo jej spatrí?)Tak celý národ, jako i každého cloveka jednostejne,
30 Aby nekraloval clovek pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Jiste žet k Bohu silnému radeji toto mluveno býti má: Ponesut, nezruším.
32 Mimo to, nevidím-li ceho, ty vyuc mne; jestliže jsem nepravost páchal, neuciním toho víc.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Muži rozumní se mnou reknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Že \par hloupe mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Ó by zkušen byl \par dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Ponevadž k hríchu svému pridává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje reci své proti Bohu.