1 Ješte mluvil Elihu, a rekl:
2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem rekl: Spravedlnost má prevyšuje Boží?
3 Nebo jsi rekl: Co mi prospeje, jaký užitek budu míti, bych i nehrešil?
4 Já odpovím tobe místne, i tovaryšum tvým s tebou.
5 Pohled na nebe a viz, anobrž spatr oblaky, vyšší, než-lis ty.
6 Jestliže bys hrešil, co svedeš proti nemu? A byt se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
7 Budeš-li spravedlivý, ceho mu udelíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
8 Každémut cloveku bezbožnost jeho uškodí, a synu cloveka spravedlnost jeho prospeje.
9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu privodí, aby úpeli a kriceli pro ukrutnost povýšených,
10 Žádný neríká: Kde jest Buh stvoritel muj? Ješto on dává zpev i v noci.
11 On vyucuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudrejší nás ciní.
12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
13 A jiste žet ošemetnosti nevyslýchá Buh silný, a Všemohoucí nepatrí na ni.
14 Mnohem méne, jestliže díš: Nepatríš na to. Sám s sebou vejdi v soud pred ním, a doufej v neho.
15 Ale nyní ponevadž nic není tech vecí, navštívil jej hnev jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
16 A protož marne \par otvírá ústa svá, hloupe rozmnožuje reci své.