1 Zatím pridal Elihu, a rekl:
2 Postrp mne malicko, a oznámímt šíre; nebot mám ješte, co bych za Boha mluvil.
3 Vynesu smysl svuj zdaleka, a stvoriteli svému privlastním spravedlnost.
4 V pravde, žet nebudou lživé reci mé; zdrave smýšlejícího máš mne s sebou. [1]
5 Aj, Buh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Neodvrací od spravedlivého ocí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na veky, i bývají zvýšeni.
8 Pakli by poutami sevríni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tudy jim v známost uvodí hrích jejich, a že prestoupení jejich se ssilila.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potešení.
12 Pakli neuposlechnou, od mece sejdou, a pozdychají bez umení.
13 Nebo kteríž jsou necistého srdce, privetšují hnevu, aniž k nemu volají, když by je ssoužil.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 A tak by i tebe prenesl z prostredku úzkosti na širokost, kdež není stesnení, a byl by pokojný stul tvuj tukem oplývající.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na te dochází.
18 Jiste strach, aby te neuvrhl Buh u vetší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Zdaliž by sobe co vážil bohatství tvého? Jiste ani nejvýbornejšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hled, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji radeji, nežli ssoužení.
22 Aj, Buh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný ucitel? [2]
23 Kdo jemu vymeril cestu jeho? Kdo jemu smí ríci: Ciníš nepravost?
24 Pametliv bud radeji, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatrují lidé,
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na než clovek patrí zdaleka.
26 Nebo Buh silný tak jest veliký, že ho nemužeme poznati, pocet let jeho jest nevystižitelný. [3]
27 On zajisté vyvodí krupeje vod, kteréž vylévají déšt z oblaku jeho,
28 Když se rozpouštejí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaku, a zvuku stánku jeho,
30 Jak rozprostírá nad ním svetlo své, aneb všecko more prikrývá?
31 Skrze ty veci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Oblaky zakrývá svetlo, a prikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ohlašuje o nem zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhuru vstupuje.
34 Takét se i nad tím desí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.