1 Poslouchejte pilne hrmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a svetlo své k krajum zeme.
3 Za nímž zvucí hlukem, a hrímá hlasem dustojnosti své, aniž mešká s jinými vecmi, když se slýchá hlas jeho.
4 Buh silný hrímá hlasem svým predivne, ciní veliké veci, a však nemužeme rozumeti, jak.
5 Snehu zajisté ríká: Bud na zemi, tolikéž pršce deštové, ano i prívalu násilnému.
6 Zavírá ruku všelikého cloveka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
7 Tehdáž i zver vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
8 Z skrýše vychází vichrice, a od pulnocní strany zima.
9 Dchnutím Buh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
10 Také i pri svlažování zeme pohybuje oblakem, a rozhání mracno svetlem svým.
11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby cinil, což by mu koli prikázal na tvári okršlku zemského.
12 Bud k trestání, neb pro zemi svou, bud k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divum Boha silného.
14 Víš-li, kdy Buh ukládá co o tech vecech, aneb kdy chce osvecovati svetlem oblaky své?
15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v umeních?
16 A že te roucho tvé zahrívati bude, když Buh zemi pokojnou ciní vetry poledními? [1]
17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
18 Poukaž nám, co bychom rekli jemu; nebo nemužeme ani reci zporádati pro temnost.
19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jiste že by byl sehlcen.
20 Ano nyní nemohou patriti lidé na svetlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vycištuje,
21 Od pulnocní strany s jasnem jako zlato pricházeje, ale v Bohu hroznejší jest sláva.
22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemužeme, ac jest veliký v moci, však soudem a prísnou spravedlností netrápí.
23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z tech, kdož jsou moudrého srdce. [2]