1 Tedy odpovedel Hospodin Jobovi z vichru, a rekl: [1] [2]
2 Kdož jest to, jenž zatemnuje radu recmi neumelými?
3 Prepaš nyní jako muž bedra svá, a nac se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Povez, jestliže máš rozum.
5 Kdo rozmeril ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Na cem podstavkové její upevneni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 Když prozpevovaly spolu hvezdy jitrní, a plésali všickni synové Boží? [3]
8 Aneb kdo zavrel jako dvermi more, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 Když jsem mu položil oblak za odev, a mrákotu místo plének jeho, [4]
10 Když jsem jemu uložil úsudek svuj, pristaviv závory a dvére,
11 I rekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Zdaž jsi kdy za dnu svých rozkázal jitru? Ukázal-lis zári jitrní místo její,
13 Aby uchvacovala kraje zeme, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 Tak aby promenu prijímala jako vosk pecetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 A aby bezbožným zbranováno bylo svetla jejich, a ráme vyvýšené zlámáno bylo?
16 Prišel-lis až k hlubinám morským? A u vnitrnosti propasti chodil-lis?
17 Jsou-li tobe zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti videl-lis?
18 Shlédl-lis širokosti zeme? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Která jest cesta k obydlí svetla, a které místo temností,
20 Že bys je pojal v meze jeho, ponevadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Vedel-lis tehdáž, že jsi mel se naroditi, a pocet dnu tvých jak veliký býti má?
22 Prišel-lis až ku pokladum snehu? A poklady krupobití videl-lis,
23 Kteréž chovám k casu ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Kterými se cestami rozdeluje svetlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Kdo rozdelil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, [5]
26 Tak aby pršel déšt i na tu zemi, kdež není lidí, na poušt, kdež není cloveka,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrustu privodil trávu mladistvou?
28 Má-liž déšt otce? A kdo plodí krupeje rosy?
29 Z cího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Až i vody jako v kámen se promenují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Zdali zavázati mužeš rozkoše Kurátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? [6]
32 Mužeš-li vyvoditi hvezdy polední v cas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Znáš-li rád nebes? Mužeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Mužeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod prikryla tebe?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž reknou tobe: Aj ted jsme?
36 Kdo složil u vnitrnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudre? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 Aby svlažená zeme zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromade držely?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvícat naplnuješ-liž,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavicne z skrýší cihajíce?
41 Kdo pripravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?