1 Víš-li, kterého casu rodí kamsíkové, a lan ku porodu pracující spatril-lis?
2 Máš-li v poctu mesíce, kteréž vyplnují? Znáš-li, pravím, cas porodu jejich?
3 Jak se kladou, plod svuj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Jak se zmocnují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Kdo propustil zver, aby byla svobodná? A remení divokého osla kdo rozvázal?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo príbytku jeho zemi slatinnou.
7 Posmívá se hluku mestskému, a na krikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobe sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Pripráhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláceti brázdy za tebou?
11 Zdaž se na nej ubezpecíš, proto že jest veliká síla jeho, a porucíš jemu svou práci?
12 Zdaž se jemu doveríš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Ty-lis dal pávum krídlo pekné, aneb péro cápu neb pstrosu?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ackoli je v prachu osedí,
15 Nic nemysle, že by je noha potlaciti, aneb zver polní pošlapati mohla?
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich nemel; jako by neužitecná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Nebo nedal jemu Buh moudrosti, aniž mu udelil rozumnosti.
18 Casem svým zhuru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Zdaž ty dáti mužeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho rehtáním?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chrípí jeho strašlivé jest.
21 Kopá dul, a pléše v síle své, vycházeje vstríc i zbroji.
22 Smeje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem pred ostrostí mece,
23 Ac i toul na nem chrestí, a blyští se drevce a kopí.
24 S hrmotem a s hnevem kopá zemi, aniž pokojne stojí k zvuku trouby.
25 Anobrž k zvuku trouby rehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokrikování.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestráb, roztahuje krídla svá na poledne?
27 Zdali k rozkazu tvému zhuru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Na skále prebývá, prebývá na špicaté skále jako na hrade,
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka ocima svýma spatruje.
30 Ano i mladí její strebí krev, a kde tela mrtvá, tu i ona jest.
31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, rekl:
32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, necht odpoví na to.
33 Tehdy odpovedel \par Hospodinu a rekl:
34 Aj, chaternýt jsem, což bych odpovídal tobe? Ruku svou kladu na ústa svá.
35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více pridávati.