1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, rekl: [1]
2 Dokudž mluviti budeš takové veci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Což by Buh silný nepráve soudil,a Všemohoucí což by prevracel spravedlnost?
4 Synové zajisté tvoji že zhrešili proti nemu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Kdybys ty opravdove hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 A byl cistý a uprímý: jiste žet by se hned probudil k tobe, a napravil by príbytek spravedlnosti tvé.
7 A byly by první veci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramne.
8 Nebo vzeptej se, prosím, veku starého, a nastroj se k zpytování otcu jejich.
9 (Myt zajisté vcerejší jsme, aniž jsme ceho povedomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Zdaliž te oni nenaucí, a nepovedí tobe, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Zdali roste trtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Nýbrž ješte za zelena, dríve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, nadeje pokrytce zahyne.
14 Klesne nadeje jeho, a doufání jeho jako dum pavouka.
15 Spolehne-li na dum svuj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Vláhu má pred sluncem, tak že z zahrady jeho výstrelkové jeho vynikají.
17 Pri vrchovišti korenové jeho huste rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odectlo, rka: Nevidelo jsem te:
19 Tožt ta radost života jeho, a z zeme jiný vykvetá.
20 Aj, Buh silný nepohrdá uprímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Když nenávidící tebe v hanbu obleceni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.