1 Odpovedev pak Job, rekl: [1]
2 I ovšem vím, žet tak jest; nebo jak by mohl clovek spravedliv býti pred Bohem silným?
3 A chtel-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovedíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti nemu, pokoje užil? [2]
5 On prenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se tresou sloupové její.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvezdy zapecetuje.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách morských.
9 On ucinil Arktura, Oriona, Kurátka a hvezdy skryté na poledne. [3]
10 On ciní veci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není poctu. [4]
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. [5]
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co ciníš?
13 Nezdržel-li by Buh hnevu svého, klesli by pred ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. [6]
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti nemu vyhledati mohl?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale pred soudcím svým pokoriti se budu.
16 Ac bych pak i volal, a on mi se ozval, neuverím, aby vyslyšel hlas muj,
17 Ponevadž vichricí setrel mne, rozmnožil rány mé bez príciny.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne horkostmi.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, ont jest nejsilnejší; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Jestliže se za spravedlivého staveti budu, ústa má potupí mne; pakli za uprímého, prevráceného mne býti ukáží.
21 Jsem-li uprímý, nebudu vedeti toho; nenávideti budu života svého.
22 Jediná jest vec, procež jsem to mluvil, že uprímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Jestliže bicem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Zeme dána bývá v ruku bezbožného, tvár soudcu jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž videli dobrých vecí.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naríkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Jestli jsem bezbožný, procež bych nadarmo pracoval?
30 Ano bych se i umyl vodou snežnou, a ocistil mýdlem ruce své,
31 Tedy v jáme pohrížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Nebo Buh není clovekem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Aniž máme prostredníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Kdyby odjal ode mne prut svuj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, ponevadž není toho tak pri mne.