1 Tretího dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. [1] [2]
2 A pozván jest také Ježíš i ucedlníci jeho na svadbu.
3 Když se pak nedostalo vína, rekla matka Ježíšova k nemu: Vína nemají. [3]
4 Dí jí Ježíš: Co mne a tobe ženo? Ješte neprišla hodina má. [4]
5 Dí matka jeho k služebníkum: Což by koli vám rekl, ucinte. [5]
6 I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podle obyceje ocištování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dve nebo tri míry. [6]
7 Rekl jim Ježíš: Naplnte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.
8 I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.
9 A jakž okusil vrchní správce svadby vody vínem ucinené, (nevedel pak, odkud by bylo, ale služebníci vedeli, kteríž vážili vodu,) povolal ženicha ten vrchní správce, [7]
10 A rekl mu: Každý clovek nejprve dobré víno dává, a když by se hojne napili, tehdy to, kteréž horší jest. Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
11 To ucinil Ježíš pocátek divu v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uverili v neho ucedlníci jeho. [8]
12 Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratrí jeho, i ucedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní; [9]
13 Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma. [10]
14 A nalezl v chráme, ano prodávají voly a ovce i holubice, a penezomence sedící. [11] [12] [13]
15 A udelav bic z provázku, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penezomencum rozsypal peníze, a stoly zprevracel. [14]
16 A tem, kteríž holuby prodávali, rekl: Odnestež tyto veci odsud, a necinte domu Otce mého domem kupeckým. [15]
17 I rozpomenuli se ucedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snedla mne.
18 Tedy odpovedeli Židé a rekli jemu: Jaké znamení toho nám ukážeš, že tyto veci ciníš? [16] [17] [18]
19 Odpovedel Ježíš a rekl jim: Zrušte chrám tento, a ve trech dnech zase vzdelám jej. [19]
20 I rekli Židé: Ctyridceti a šest let delán jest chrám tento, a ty ve trech dnech vzdeláš jej?
21 Ale on pravil o chrámu tela svého.
22 A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se ucedlníci jeho, že jim to byl povedel. I uverili Písmu a slovu, kteréž povedel Ježíš.
23 A když byl v Jeruzaléme na velikunoc v den svátecní, mnozí uverili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž cinil. [20]
24 Ale Ježíš nesveril sebe samého jim, protože on znal všecky.
25 Aniž potreboval, aby jemu kdo svedectví vydával o cloveku; neb on vedel, co by bylo v cloveku.