1 První pak den po sobote Maria Magdaléna prišla ráno k hrobu, když ješte tma bylo. I uzrela kámen odvalený od hrobu. [1] [2]
2 I bežela odtud a prišla k Šimonovi Petrovi a k jinému ucedlníku, jehož miloval Ježíš, a rekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jsou jej položili. [3] [4] [5]
3 Tedy vyšel Petr a jiný ucedlník, a šli k hrobu. [6]
4 I beželi oba spolu. Ale ten druhý ucedlník predbehl Petra, a prišel prve k hrobu.
5 A nachýliv se, uzrel prosteradla položená, ale však tam nevšel.
6 Tedy prišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzrel prosteradla položená,
7 A rouchu, kteráž byla na hlave jeho, ne s prosteradly položenou, ale obzvláštne svinutou na jednom míste.
8 Potom všel i ten druhý ucedlník, kterýž byl prve prišel k hrobu, i uzrel a uveril.
9 Nebo ješte neznali Písma, že mel Kristus z mrtvých vstáti. [7]
10 I odešli zase ti ucedlníci tam, kdež prve byli.
11 Ale Maria stála u hrobu vne, placici. A když plakala, naklonila se do hrobu. [8]
12 A uzrela dva andely v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno telo Ježíšovo.
13 Kterížto rekli jí: Ženo, co pláceš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili. [9]
14 To když rekla, obrátila se zpátkem, a uzrela Ježíše, an stojí, ale nevedela, by Ježíš byl.
15 Dí jí Ježíš: Ženo, co pláceš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, rekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, povez mi, kdes ho položil, at já jej vezmu.
16 Rekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, rekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistre.
17 Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ješte nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratrím mým, a povez jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu. [10] [11] [12]
18 I prišla Maria Magdaléna, zvestujici ucedlníkum, že by videla Pána a že jí to povedel.
19 Když pak byl vecer toho dne, kterýž jest první po sobote, a dvere byly zavríny, kdež byli ucedlníci shromáždeni, pro strach Židovský, prišel Ježíš, a stál u prostred, a rekl jim: Pokoj vám. [13]
20 A to povedev, ukázal jim ruce i bok svuj. I zradovali se ucedlníci, vidouce Pána.
21 Tedy rekl jim opet: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. [14] [15] [16]
22 To povedev, dechl, a rekl jim: Prijmete Ducha svatého. [17]
23 Kterýmžkoli odpustili byste hríchy, odpouštejít se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržánit jsou. [18]
24 Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl prišel Ježíš. [19] [20]
25 I rekli jemu jiní ucedlníci: Videli jsme Pána. A on rekl jim: Lec uzrím v rukou jeho bodení hrebu, a vpustím prst svuj v místo hrebu, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuverím. [21]
26 A po osmi dnech opet ucedlníci jeho byli vnitr, a Tomáš s nimi. Prišel Ježíš, a dvere byly zavríny, i stál uprostred a rekl: Pokoj vám.
27 Potom rekl k Tomášovi: Vložiž prst svuj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpust v bok muj, a nebudiž neverící, ale verící. [22]
28 I odpovedel Tomáš a rekl jemu: Pán muj a Buh muj. [23] [24]
29 Dí jemu Ježíš: Žes mne videl, Tomáši, uveril jsi. Blahoslavení, kteríž nevideli, a uverili. [25]
30 Mnohé zajisté i jiné divy cinil Ježíš pred oblicejem ucedlníku svých, kteréž nejsou psány v knize této.
31 Ale toto psáno jest, abyste verili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste veríce, život vecný meli ve jménu jeho. [26]