1 Byl pak muž nejaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
2 Kterýž rekl matce své: Ten tisíc a sto stríbrných, kteríž vzati byli tobe, pro než jsi zlorecila a mluvilas prede mnou, hle, stríbro to u mne jest, já jsem je vzal. I rekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu muj, od Hospodina.
3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stríbrných matce své. I rekla matka jeho: Jižt jsem zajisté posvetila stríbro to Hospodinu z ruky své, a tobe synu svému, aby udelán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobe.
4 On pak navrátil to stríbro matce své, z nehož vzala matka jeho dve ste stríbrných, a dala zlatníku. I udelal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v dome Míchove.
5 Mel pak ten Mícha chrám bohu, i udelal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synu svých, aby mu byl knezem.
6 Toho casu nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré videlo, to cinil.
7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z celedi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
8 Odšel tedy clovek ten z mesta Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I prišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
9 Jemuž rekl Mícha: Odkud jdeš? Odpovedel mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
10 I rekl jemu Mícha: Zustan u mne, a bud mi za otce a za kneze, a budut dávati deset stríbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
11 Líbilo se pak Levítovi zustati u muže toho, a byl u neho mládenec ten, jako jeden z synu jeho.
12 I posvetil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kneze; i bydlil v dome jeho.
13 Rekl pak Mícha: Nynít vím, že mi dobre uciní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kneze.