1 Po smrti pak Ahoda cinili opet synové Izraelští to, což jest zlého pred ocima Hospodinovýma.
2 I vydal je Hospodin v ruce Jabína krále Kananejského, kterýž kraloval v Azor; (a kníže vojska jeho byl Zizara), sám pak bydlil v Haroset pohanském.
3 Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu; nebo devet set vozu železných mel, a on násilne ssužoval Izraele za dvadceti let.
4 Debora pak žena prorokyne, manželka Lapidotova, soudila lid Izraelský toho casu.
5 (A bydlila Debora pod palmou, mezi Ráma a mezi Bethel na hore Efraim), i chodili k ní synové Izraelští k soudu.
6 Kterážto poslavši, povolala Baráka, syna Abinoemova, z Kádes Neftalímova, a rekla jemu: Zdaližt nerozkázal Hospodin Buh Izraelský: Jdi, a shromážde lid na horu Tábor, vezmi s sebou deset tisíc mužu z synu Neftalím a z synu Zabulon.
7 Nebo pritáhnu k tobe ku potoku Císon Zizaru kníže vojska Jabínova, a vozy jeho i množství jeho, a dám jej v ruku tvou.
8 I rekl jí Barák: Pujdeš-li se mnou, pujdu; pakli nepujdeš se mnou, nepujdu.
9 Kteráž odpovedela: Ját zajisté pujdu s tebou, ale nebudet s slávou tvou cesta, kterouž pujdeš, nebo v ruku ženy dá Hospodin Zizaru. Tedy vstavši Debora, šla s Barákem do Kádes.
10 Svolav pak Barák Zabulonské a Neftalímské do Kádes, vyvedl za sebou deset tisíc mužu; a šla s ním i Debora. [1]
11 Heber pak Cinejský oddelil se od Kaina, od synu Chobab, tchána Mojžíšova, a rozbil stany své až k Elon v Sananim, jenž jest v Kádes.
12 Oznámeno pak bylo Zizarovi, že vytáhl Barák syn Abinoemuv na horu Tábor.
13 Protož shromáždil Zizara všecky vozy své, devet set vozu železných, a všecken lid, kterýž mel s sebou z Haroset pohanského, ku potoku Císon.
14 I rekla Debora Barákovi: Vstan, nebo tento jest den, v nemž dal Hospodin Zizaru v ruku tvou. Zdali Hospodin nevyšel pred tebou? I sstoupil Barák s hory Tábor, a deset tisíc mužu za ním.
15 A porazil Hospodin Zizaru a všecky ty vozy, i všecka ta vojska ostrostí mece pred Barákem; a sskociv Zizara s vozu, utíkal pešky.
16 Ale Barák honil ty vozy a vojsko až do Haroset pohanského; i padlo všecko vojsko Zizarovo od ostrosti mece, tak že nezustalo ani jednoho. [2]
17 Zizara pak utíkal pešky k stanu Jáhel, manželky Hebera Cinejského; nebo pokoj byl mezi Jabínem králem Azor a mezi celedí Hebera Cinejského.
18 I vyšedši Jáhel v cestu Zizarovi, rekla jemu: Uchyl se, pane muj, uchyl se ke mne, neboj se. I uchýlil se k ní do stanu, a pristrela jej huní.
19 Kterýž rekl jí: Dej mi, prosím, píti malicko vody, nebo žízním. A otevrevši nádobu mlécnou, dala mu píti a prikryla ho.
20 Rekl také jí: Stuj u dverí stanu, a pri-šel-li by kdo, a ptal se tebe, rka: Jest-li zde kdo? odpovíš: Není.
21 Potom vzala Jáhel manželka Heberova hreb od stanu, vzala též kladivo v ruku svou, a všedši k nemu tiše, vrazila hreb do židovin jeho, až uvázl v zemi; (nebo ustav, tvrde byl usnul), a tak umrel.
22 A aj, Barák honil Zizaru. I vyšla Jáhel vstríc jemu, a rekla mu: Pod, a ukážit muže, kteréhož hledáš. I všel k ní, a aj, Zizara ležel mrtvý na zemi, a hreb v židovinách jeho.
23 A tak ponížil Buh toho dne Jabína krále Kananejského pred syny Izraelskými.
24 I dotírala ruka synu Izraelských vždy více, a silila se proti Jabínovi králi Kananejskému, až i vyhladili téhož Jabína krále Kananejského.