1 Zpívala pak písnicku Debora a Barák syn Abinoemuv v ten den, rkouc:
2 Pro pomstu ucinenou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolne mel, dobrorecte Hospodinu.
3 Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.
4 Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, trásla se zeme, nebesa dštila, a oblakové déšt vydali.
5 Hory se rozplynuly od tvári Hospodinovy, i ta hora Sinai trásla se pred tvárí Hospodina Boha Izraelského.
6 Za dnu Samgara syna Anatova, a za dnu Jáhel spustly silnice, kteríž pak šli stezkami, zacházeli cestami krivými.
7 Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.
8 Kterýžto kdyžkoli sobe zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi ctyridcíti tisíci v Izraeli.
9 Srdce mé nakloneno jest k správcum Izraelským a k tem, kteríž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrorectež Hospodinu.
10 Kteríž jezdíte na bílých oslicích, kteríž bydlíte pri Middin, a kteríž chodíte po cestách, vypravujtež,
11 Že vzdálen hluk strelcu na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelum vsí jeho v Izraeli; tehdážt vstupovati bude k branám lid Hospodinuv.
12 Povstan, povstan, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj písen, povstan, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemuv.
13 Tehdážte potlacenému dopomoženo k opanování silných reku z lidu; Hospodinte mi ku panování dopomohl nad silnými.
14 Z Efraima koren jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písari.
15 Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pešky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
16 Jak jsi mohl mlce sedeti mezi dvema ohradami, poslouchaje rvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
17 Zdali i Galád pred Jordánem nebydlil? Ale Dan proc zustal pri lodech? Asser sedel na brehu morském, a v lomích svých bydlil.
18 Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.
19 Králové pritáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach pri vodách Mageddo, a však koristi stríbra nevzali.
20 S nebe bojováno, hvezdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.
21 Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatne.
22 Tehdáž otloukla se kopyta konu od dupání velikého pod jezdci silnými.
23 Zlorecte Merozu, praví andel Hospodinuv, zlorecte velice obyvatelum jeho, nebo neprišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.
24 Požehnaná bud nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící bud požehnaná.
25 On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla.
26 Levou ruku svou k hrebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu delníku, i uderila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.
27 U noh jejích skrcil se, padl, ležel, u noh jejích skrcil se, padl; kdež se skrcil, tu padl zabitý.
28 Vyhlídala z okna skrze mríži, a naríkala matka Zizarova, rkuci: Proc se tak dlouho vuz jeho nevrací? Proc prodlévají vraceti se domu vozové jeho?
29 Moudrejší pak z predních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobe odpovídala:
30 Zdali ale dosáhli neceho, a delí koristi? Devecku jednu neb dve na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, koristi rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníku.
31 Tak at zahynou všickni neprátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující at jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji zeme za ctyridceti let.