1 Ponevadž mnozí usilovali sepsati porádne vypravování tech vecí, kteréž jsou u nás jisté,
2 Jakž jsou nám vydali ti, kterížto od pocátku sami videli, a služebníci toho Slova byli,
3 Videlo se i mne, kterýž jsem toho všeho pravé povedomosti došel, tobe z gruntu o tom porádne vypsati, výborný Theofile,
4 Abys zvedel jistotu tech vecí, jimž jsi vyucován.
5 Byl za dnu Herodesa krále Judského knez nejaký, jménem Zachariáš, z trídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžbeta. [1] [2] [3]
6 Byli pak oba spravedliví pred oblicejem Božím, chodíce ve všech prikázáních a spravedlnostech Páne bez úhony.
7 A nemeli plodu, protože Alžbeta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 I stalo se, když on úrad knežský konal v porádku trídy své pred Bohem, [4]
9 Že vedle obyceje úradu knežského los nan prišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páne.
10 A všecko množství lidu bylo vne, modlíce se v hodinu zápalu.
11 Tedy ukázal se jemu andel Páne, stoje na pravé strane oltáre zápalu. [5] [6] [7]
12 A uzrev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázen pripadla na nej.
13 I rekl jemu andel: Neboj se, Zachariáši, nebot jest uslyšána modlitba tvá, a Alžbeta manželka tvá porodí tobe syna, a nazuveš jméno jeho Jan. [8]
14 Z cehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. [9]
15 Bude zajisté veliký pred oblicejem Páne, a vína i nápoje opojného nebudet píti, a Duchem svatým bude naplnen hned od života matky své. [10]
16 A mnohé z synu Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 Nebot, on predejde pred oblicejem jeho v duchu a v moci Eliášove, aby obrátil srdce otcu k synum, a neverící k opatrnosti spravedlivých, aby tak pripravil Pánu lid hotový. [11]
18 I rekl Zachariáš k andelu: Po cemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. [12]
19 Odpovedev andel, rekl jemu: Ját jsem Gabriel, kterýž stojím pred oblicejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto veci veselé tobe zvestoval.
20 A aj, budeš nemý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto veci stanou, protože jsi neuveril recem mým, kteréž se naplní casem svým.
21 Lid pak ocekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chráme.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozumeli, že videní videl v chráme. Nebo on náveští jim dával, a zustal nemý.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úradu jeho, odšel do domu svého.
24 A po tech dnech pocala Alžbeta manželka jeho, a tajila se za pet mesícu, rkuci: [13] [14]
25 Že tak mi ucinil Pán ve dnech, v nichžto vzezrel, aby odjal mé pohanení mezi lidmi.
26 V mesíci pak šestém poslán jest andel Gabriel od Boha do mesta Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, [15] [16] [17] [18]
27 Ku panne zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. [19]
28 I všed k ní andel, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Buh s tebou, požehnaná ty mezi ženami. [20]
29 Ona pak uzrevši ho, zarmoutila se nad recí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 I rekl jí andel: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. [21]
31 A pocneš v živote a porodíš syna, a nazuveš jméno jeho Ježíš. [22]
32 Tent bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dát jemu Pán Buh stolici Davida otce jeho. [23] [24]
33 A kralovati bude v dome Jákobove na veky, a království jeho nebude konce. [25]
34 I rekla Maria k andelu: Kterak se to stane, ponevadž já muže nepoznávám?
35 A odpovedev andel, rekl jí: Duch svatý sstoupí v te, a moc Nejvyššího zastíní tobe; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. [26]
36 A aj, Alžbeta, príbuzná tvá, i ona pocala syna v starosti své, a tento jest jí šestý mesíc, kteráž sloula neplodná.
37 Nebot nebude nemožné u Boha všeliké slovo. [27]
38 I rekla Maria: Aj, služebnice Páne, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní andel.
39 Tedy povstavši Maria v tech dnech, odešla na hory s chvátáním do mesta Judova. [28]
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžbety.
41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžbeta, zplésalo nemluvnátko v živote jejím, a naplnena jest Duchem svatým Alžbeta.
42 I zvolala hlasem velikým a rekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 A odkud mi to, aby prišla matka Pána mého ke mne?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostne nemluvnátko v živote mém.
45 A blahoslavená, kteráž uverila, nebot dokonány budou ty veci, kteréž jsou povedíny jí ode Pána.
46 Tedy rekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 A veselí se duch muj v Bohu, Spasiteli mém,
48 Že jest vzezrel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 Nebot mi ucinil veliké veci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. [29]
53 Lacné nakrmil dobrými vecmi, a bohaté pustil prázdné. [30]
54 Prijal Izraele, služebníka svého, pametliv jsa na milosrdenství své
55 (Jakož mluvil k otcum našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na veky.
56 I zustala Maria s ní asi za tri mesíce, a potom navrátila se do domu svého. [31]
57 Alžbete pak naplnil se cas, aby porodila; i porodila syna. [32] [33]
58 A uslyšeli sousedé a prátelé její, že Hospodin veliké ucinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 Stalo se pak v den osmý, prišli obrezovati dítete, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. [34]
60 Ale odpovedevši matka jeho, rekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 I rekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 I dávali náveští otci jeho, jak by ho chtel nazývati.
63 A on požádav dešticky, napsal rka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 A ihned otevrela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebe Boha.
65 Tedy prišla bázen na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 A všickni, kteríž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, rkouce: I kteraké díte toto bude? A ruka Páne byla s ním.
67 Zachariáš pak otec jeho naplnen jest Duchem svatým, a prorokoval rka: [35]
68 Požehnaný Pán Buh Izraelský, že jest navštívil, a ucinil vykoupení lidu svému, [36]
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, [37]
70 Jakož mluvil skrze ústa proroku svých svatých, kteríž byli od veku,
71 O vysvobození z neprátel našich, a z ruky všech, kteríž nás nenávideli,
72 Aby ucinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 Na prísahu, kterouž jest prisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jiste nám to dá,
74 Abychom bez strachu, z ruky neprátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 V svatosti a v spravedlnosti pred oblicejem jeho, po všecky dny života našeho.
76 Ty pak, díte, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo predejdeš pred tvárí Páne pripravovati cesty jeho,
77 Aby bylo dáno umení spasitelné lidu jeho na odpuštení hríchu jejich,
78 Skrze srdecné milosrdenství Boha našeho, v nemžto navštívil nás, vyšed z výsosti, [38]
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. [39]
80 Díte pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému. [40]