1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetrili ho. [1] [2] [3]
2 A aj, clovek jeden vodnotelný byl pred ním. [4]
3 I odpovedev Ježíš, dí zákoníkum a farizeum, rka: Sluší-li v sobotu uzdravovati? [5]
4 A oni mlceli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil. [6]
5 A odpovedev k nim rekl: Cí z vás osel anebo vul upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní? [7]
6 I nemohli jemu na to odpovedíti.
7 Povedel také i ku pozvaným podobenství, (spatriv to, kterak sobe prední místa vyvolovali,) rka k nim: [8]
8 Kdybys byl od nekoho pozván na svadbu, nesedej na predním míste, at by snad vzácnejší nežli ty nebyl pozván od neho.
9 A prijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, rekl by tobe: Dej tomuto místo. A tehdy pocal bys s hanbou na posledním míste sedeti.
10 Ale když bys byl pozván, jda, posad se na posledním míste. A kdyby prišel ten, kterýž tebe pozval, aby rekl tobe: Príteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu pred spolustolícími.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. [9]
12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když ciníš obed nebo veceri, nezov prátel svých, ani bratrí svých, ani sousedu bohatých, at by snad i oni zase nezvali tebe, a mel bys odplatu. [10]
13 Ale když ciníš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých, [11]
14 A blahoslavený budeš. Nebot nemají, odkud by odplatili tobe, ale budet odplaceno pri vzkríšení spravedlivých. [12]
15 I uslyšav to jeden z prísedících, rekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím. [13]
16 On pak rekl jemu: Clovek jeden ucinil veceri velikou, a pozval mnohých. [14] [15]
17 I poslal služebníka svého v hodinu vecere, aby rekl pozvaným: Pojdte, nebo již pripraveno jest všecko.
18 I pocali se všickni spolu vymlouvati. První rekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
19 A druhý rekl: Patero sprežení volu koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu prijíti.
21 I navrátiv se služebník, zvestoval tyto veci pánu svému. Tedy rozhnevav se hospodár, rekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice mesta, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uved sem. [16]
22 I rekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještet místo jest.
23 Tedy rekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a prinut vjíti, at se naplní dum muj.
24 Nebo pravímt vám, že žádný z mužu tech, kteríž pozváni byli, neokusí vecere mé.
25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, rekl jim: [17] [18]
26 Jde-li kdo ke mne, a nemá-li v nenávisti otce svého, i matere, i ženy, i detí, i bratrí, i sestr, ano i té duše své, nemuž býti mým ucedlníkem. [19]
27 A kdožkoli nenese kríže svého, a jde za mnou, nemuž býti mým ucedlníkem. [20]
28 Nebo kdo z vás jest, chteje staveti veži, aby prve sedna, nepocetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla? [21]
29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, neprišlo na to, že všickni to vidouce, pocali by se jemu posmívati,
30 Rkouce: Tento clovek pocal staveti, a nemohl dokonati.
31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti nemu? [22]
32 Sic jinak, když ješte podál od neho jest, pošle posly k nemu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodrekne všech vecí, kterýmiž vládne, nemuž býti mým ucedlníkem. [23] [24]
34 Dobrát jest sul. Pakli sul bude zmarena, cím bude napravena? [25]
35 Ani do zeme, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.