1 Byli pak tu prítomní casu toho nekterí, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obetmi jejich. [1]
2 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli vetší hríšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové veci trpeli?
3 Nikoli, pravímt vám. Ale nebudete-li pokání ciniti, všickni též zahynete.
4 Anebo onech osmnácte, na kteréžto upadla veže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi prebývající v Jeruzaléme?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání ciniti, všickni též zahynete.
6 Povedel pak toto podobenství: Clovek jeden mel strom fíkový štípený na vinici své. I prišel, hledaje ovoce na nem, ale nenalezl. [2] [3]
7 I rekl k vinari: Aj, po tri léta již pricházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proc i tu zemi darmo kazí?
8 On pak odpovedev, rekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažt jej okopám a ohnojím,
9 Zdali by nesl ovoce. Paklit neponese, potom vytneš jej.
10 Ucil pak v jedné škole jejich v den svátecní. [4] [5]
11 A aj, byla tu žena, kteráž mela ducha nemoci osmnácte let, a byla sklícena, a nijakž se nemohla zprostiti.
12 A uzrev ji Ježíš, zavolal jí k sobe, a rekl jí: Ženo, zproštena jsi od nemoci své.
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
14 Tedy kníže školní odpovedev, hnevaje se proto, že v den svátecní uzdravoval Ježíš, rekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží delati; protož v tech dnech pricházejíce, budte uzdravováni, a ne v den sobotní. [6]
15 I odpovedev jemu Pán, rekl: Pokrytce, zdali jeden každý z vás v den svátecní neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti? [7]
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což nemela býti rozvázána od svazku v den svátecní?
17 A když on to povedel, zastydeli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech tech slavných skutku, kteríž se dáli od neho.
18 I rekl Ježíš: Cemu podobno jest království Boží a k cemu je prirovnám? [8] [9] [10]
19 Podobno jest zrnu horcicnému, kteréžto vzav clovek, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a ucineno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobe delali na ratolestech jeho. [11]
20 A opet rekl: K cemu pripodobním království Boží? [12]
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadelala ve trech mericích mouky, až zkysalo všecko. [13]
22 I chodil po mestech a mesteckách uce, bera se do Jeruzaléma. [14]
23 I rekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo tech, kteríž spaseni býti mají? On pak rekl k nim:
24 Snažujte se vcházeti tesnou branou; nebot (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci, [15]
25 Totiž když vejde hospodár, a zavre dvere, a pocnete vne státi a tlouci na dvere, rkouce: Pane, Pane, otevri nám, a on odpovídaje, dít vám: Neznám vás, odkud jste: [16]
26 Tedy pocnete ríci: Jídali jsme a píjeli pred tebou, a na ulicech našich jsi ucil.
27 I dí: Pravím vám, žet vás neznám, odkud jste. Odejdetež ode mne všickni cinitelé nepravosti.
28 Tamt bude plác a škripení zubu, když uzríte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven. [17] [18]
29 I prijdout mnozí od východu, a od západu, a od pulnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
30 A aj, jsout poslední, kteríž budou první, a jsou první, kteríž budou poslední. [19]
31 A v ten den pristoupili nekterí z farizeu, rkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce te zamordovati. [20]
32 I rekl jim: Jdouce, povezte lišce té: Aj, vymítám dábly, a uzdravuji dnes a zítra, a tretího dne dokonám. [21]
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtrí choditi; nebot jest nelze proroku zahynouti jinde krome Jeruzaléma. [22]
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteríž k tobe bývají posláni, kolikrát jsem chtel shromážditi syny tvé, jako slepice kurátka svá pod krídla? A nechteli jste. [23]
35 Aj, opušten bude dum váš a zanechán vám pustý. Ale jiste pravím vám, že nikoli mne neuzríte, ažt prijde cas, když díte: Požehnaný, jenž se bére ve jménu Páne. [24]