1 Približovali se pak k nemu všickni publikáni a hríšníci, aby ho slyšeli. [1] [2]
2 I reptali farizeové a zákoníci, rkouce: Tento hríšníky prijímá a jí s nimi.
3 I povedel jim podobenství toto, rka: [3] [4]
4 Kdyby nekdo z vás mel sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
5 A nalezna, jiste by ji vložil na ramena svá s radostí.
6 A prijda domu, svolal by prátely a sousedy, rka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
7 Pravímt vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hríšníkem pokání cinícím vetší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteríž nepotrebují pokání. [5]
8 Aneb žena nekterá mající grošu deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilne, dokudž nenalezne? [6] [7]
9 A když nalezne, svolá prítelkyne a sousedy, rkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
10 Takt pravím vám, že jest radost pred andely Božími nad jedním hríšníkem pokání cinícím.
11 Rekl také Ježíš: Clovek jeden mel dva syny. [8] [9]
12 Z nichž mladší rekl otci: Otce, dej mi díl statku, kterýž mne náleží. I rozdelil jim statek.
13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobe všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svuj, živ jsa prostopášne. [10]
14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajine té, a on pocal nouzi trpeti.
15 I všed, prídržel se jednoho meštenína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepre.
16 I žádal nasytiti bricho své mlátem, kteréž svine jedly, a žádný nedával jemu.
17 On pak prišed sám k sobe, rekl: Aj, jak mnozí celedínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! [11]
18 Vstana, pujdu k otci svému, a dím jemu: Otce, zhrešil jsem proti nebi a pred tebou,
19 A již více nejsem hoden slouti syn tvuj. Ale ucin mne jako jednoho z celedínu svých.
20 I vstav, šel k otci svému. A když ješte opodál byl, uzrel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, pribeh, padl na šíji jeho, a políbil ho. [12]
21 I rekl jemu syn: Otce, zhrešil jsem proti nebi a pred tebou, a jižt nejsem hoden slouti syn tvuj.
22 I rekl otec služebníkum svým: Prineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
23 A privedouce tele tucné, zabijte, a hodujíce, budme veseli. [13]
24 Nebo tento syn muj byl umrel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I pocali veseli býti.
25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se približoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. [14]
26 I povolav jednoho z služebníku svých, otázal se ho, co by to bylo.
27 A on rekl jemu: Bratr tvuj prišel, i zabil otec tvuj tucné tele, že ho zdravého prijal.
28 I rozhneval se on, a nechtel tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. [15]
29 A on odpovedev, rekl otci: Aj, tolik let sloužím tobe, a nikdy jsem prikázání tvého neprestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s práteli svými vesel pobyl.
30 Ale když syn tvuj tento, kterýž prožral statek tvuj s nevestkami, prišel, zabils jemu tele tucné.
31 A on rekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky veci mé jsou tvé. [16]
32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvuj tento byl umrel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.