1 Ježíš pak, pln jsa Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušt. [1] [2] [3] [4]
2 A za ctyridceti dní pokoušín byl od dábla, a nic nejedl v tech dnech. A když se skonali dnové ti, potom zlacnel. [5] [6] [7]
3 I rekl jemu dábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, at jest chléb. [8] [9]
4 I odpovedel jemu Ježíš: Psánot jest: Že ne samým chlebem živ bude clovek, ale každým slovem Božím. [10]
5 I vedl jej dábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku zeme pojednou. [11]
6 A rekl jemu dábel: Tobet dám tuto všecku moc i slávu techto království, nebo mne dána jest, a komuž bych koli chtel, dám ji.
7 Protož ty pokloníš-li se prede mnou, budet všecko tvé.
8 I odpovedev Ježíš, rekl jemu: Jdi pryc ode mne, satanáši; nebot psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaneti a jemu samému sloužiti. [12]
9 Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a rekl mu: Jsi-li Syn Boží, pust se odtud dolu. [13]
10 Nebo psáno jest: Že andelum svým prikáže o tobe, aby te ostríhali,
11 A že te na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své.
12 A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povedínot jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.
13 A dokonav všecka pokušení dábel, odšel od neho až do casu. [14]
14 I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla povest o nem po vší té okolní krajine. [15]
15 A on ucil v školách jejich, a slaven byl ode všech.
16 I prišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podle obyceje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby cetl. [16] [17] [18]
17 I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevrev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: [19] [20]
18 Duch Páne nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvestovati jatým propuštení a slepým videní, a propustiti soužené v svobodu, [21]
19 A zvestovati léto Páne vzácné.
20 A zavrev knihu a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oci byly obráceny nan. [22]
21 I pocal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich. [23]
22 A všickni jemu posvedcovali, a divili se libým slovum, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefuv? [24] [25]
23 I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékari, uzdrav se sám. Které veci slyšeli jsme, žes cinil v Kafarnaum, ucin také i zde v své vlasti.
24 I rekl jim: Amen pravím vám, žet žádný prorok není vzácen v vlasti své. [26]
25 Ale v pravde pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnu Eliáše v lidu Izraelském, kdyžto zavríno bylo nebe za tri léta a za šest mesícu, takže byl hlad veliký po vší zemi,
26 Však Eliáš k nižádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k žene vdove.
27 A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a žádný z nich není ocišten, než Náman Syrský.
28 I naplneni jsou všickni v škole hnevem, slyšíce to. [27]
29 A povstavše, vyvedli jej ven z mesta, a vedli ho až na vrch hory, na nížto mesto jejich bylo vzdeláno, aby jej dolu sstrcili.
30 Ale on bera se prostredkem jich, ušel.
31 I sstoupil do Kafarnaum, mesta Galilejského, a tu ucil je ve dny sobotní. [28] [29]
32 I divili se velmi ucení jeho, nebo mocná byla rec jeho.
33 Byl pak tu v škole clovek jeden, mající ducha dábelství necistého. I zvolal hlasem velikým, [30]
34 Rka: Ach, což jest tobe do nás, Ježíši Nazaretský? Prišel jsi zatratiti nás? Znám te, kdo jsi, že jsi ten svatý Boží.
35 I primluvil jemu Ježíš, rka: Umlkniž a vyjdi od neho. A povrha jej dábel mezi ne, vyšel od neho, a nic mu neuškodil.
36 I prišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, rkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle prikazuje necistým duchum, a vycházejí? [31]
37 I rozcházela se o nem povest po všem okolí té krajiny.
38 Vstav pak Ježíš ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla težkou zimnicí. I prosili ho za ni. [32] [33]
39 Tedy stoje nad ní, primluvil zimnici, i prestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim.
40 Pri západu pak slunce všickni, kteríž meli nemocné rozlicnými neduhy, vodili je k nemu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je. [34] [35]
41 Od mnohých také dábelství vycházela, kricící a ríkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale on primlouvaje, nedopouštel jim mluviti; nebo vedeli, že jest on Kristus. [36]
42 A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a prišli až k nemu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich. [37] [38]
43 On pak rekl jim: I jinýmt mestum musím zvestovati království Boží; nebo na to poslán jsem. [39]
44 I kázal v školách Galilejských. [40]