1 A když se priblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany pri hore Olivetské, poslal dva z ucedlníku svých, [1]
2 A rekl jim: Jdete do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko privázané, na kterémž ješte nižádný z lidí nesedel. Odvížíce, privedte ke mne.
3 A rekl-lit by vám kdo: Co to ciníte? rcete: Že ho Pán potrebuje. A hned je propustí sem.
4 I odešli, a nalezli oslátko privázané vne u dverí na rozcestí. I odvázali je.
5 Tedy nekterí z tech, kteríž tu stáli, rekli jim: Co ciníte, odvazujíce oslátko?
6 Oni pak rekli jim, jakož byl prikázal Ježíš. I nechali jich. [2]
7 Protož privedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ne roucha svá. I vsedl na ne. [3]
8 Mnozí pak stlali roucha svá na ceste, a jiní ratolesti sekali z stromu, a metali na cestu. [4]
9 A kteríž napred šli, i ti, kteríž za ním šli, volali, rkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se bére ve jménu Páne.
10 Požehnané, kteréž jest prišlo ve jménu Páne, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.
11 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatriv tu všecko, když již byla vecerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti. [5] [6]
12 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlacnel. [7]
13 A uzrev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na nem. A když prišel k nemu, nic nenalezl krome listí; nebo nebyl cas fíku.
14 Tedy odpovedev Ježíš, rekl jemu: Již více na veky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to ucedlníci jeho.
15 I prišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, pocal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chráme, a stoly penezomencu a stolice prodávajících holuby prevracel. [8] [9] [10]
16 A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám. [11]
17 I ucil je, rka jim: Zdaliž není psáno, že dum muj dum modlitby slouti bude u všech národu? Vy pak ucinili jste jej peleší lotru.
18 Slyšeli pak to zákoníci i prední kneží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se ucení jeho. [12]
19 A když byl vecer, vyšel Ježíš z mesta. [13]
20 A ucedlníci ráno jdouce, uzreli fík, an usechl hned z korene. [14]
21 Tedy zpomenuv Petr, rekl jemu: Mistre, aj fík, kterémuž jsi zlorecil, usechl.
22 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Mejte víru Boží. [15]
23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli rekl hore této: Zdvihni se a vrz sebou do more, a nepochyboval by v srdci svém, ale veril by, že se stane, cožkoli dí, budet jemu tak, což by koli rekl.
24 Protož pravím vám: Zacež byste koli, modléce se, prosili, verte, že vezmete, a stanet se vám. [16] [17]
25 A když se postavíte k modlení, odpouštejte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hríchy vaše. [18]
26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hríchu vašich.
27 I prišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chráme, pristoupili k nemu prední kneží a zákoníci a starší. [19]
28 I rekli jemu: Jakou mocí to ciníš? A kdo jest tobe dal tu moc, abys tyto veci cinil?
29 Tedy odpovídaje Ježíš, rekl jim: Otížit se i já vás na jednu vec. Odpovezte mi, a povím vám, jakou mocí to ciním. [20]
30 Krest Januv s nebe-li byl, cili z lidí? Odpovezte mi.
31 I rozvažovali to sami mezi sebou, rkouce: Díme-li: S nebe, dít nám: Procež jste tedy neuverili jemu? [21]
32 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest práve byl prorok.
33 I odpovedevše, rekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, rekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to ciním.