1 Tedy pocal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden clovek, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavel veži, a najal ji vinarum, i odšel na cestu. [1]
2 A v cas užitku poslal k vinarum služebníka, aby od vinaru vzal ovoce z vinice.
3 Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného.
4 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného.
5 I poslal opet jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž nekteré zmrskali a jiné zmordovali.
6 Ješte pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, rka: Ostýchati se budou syna mého.
7 Ale vinari rekli jedni k druhým: Tentot jest dedic; pojdte, zabijme jej, a budet naše dedictví.
8 Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice.
9 Což tedy uciní pán vinice? Prijde, a zatratí vinare ty, a dá vinici jiným. [2]
10 Zdaliž jste písma toho nectli? Kámen, kterýž zavrhli delníci, ten ucinen jest hlavou úhlovou. [3]
11 Ode Pána stalo se toto, a jest divné pred ocima našima.
12 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim povedel. A nechavše ho, odešli pryc. [4]
13 Potom poslali k nemu nekteré z farizeu a herodiánu, aby jej polapili v reci. [5]
14 Kterížto prišedše, rekli jemu: Mistre, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatríš na osobu lidskou, ale v pravde ceste Boží ucíš. Sluší-li dan dávati císari, cili nic? Dáme-liž, cili nedáme? [6] [7]
15 On pak znaje pokrytství jejich, rekl jim: Co mne pokoušíte? Prineste mi peníz, at pohledím.
16 A oni podali mu. Tedy rekl jim: Cí jest tento obraz a nápis? A oni rekli mu: Císaruv.
17 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Dávejtež tedy, což jest císarova, císari, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. [8] [9]
18 Potom prišli k nemu saduceové, kteríž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, rkouce: [10]
19 Mistre, Mojžíš nám napsal: Kdyby cí bratr umrel, a ostavil po sobe manželku, a synu by nemel, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil síme bratru svému. [11]
20 I bylo sedm bratru. A první pojav ženu, umrel, neostaviv semene.
21 A druhý pojav ji, také umrel, a aniž ten ostavil semene. A tretí tolikéž.
22 A tak ji pojalo všech sedm, a nezustavili po sobe semene. Nejposléze pak po všech umrela i žena.
23 Protož pri vzkríšení, když z mrtvých vstanou, cí z tech bude manželka? Neb jich sedm melo ji za manželku.
24 A odpovídaje Ježíš, rekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží? [12]
25 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andelé nebeští. [13]
26 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nectli v knihách Mojžíšových, kterak ve kri promluvil k nemu Buh, rka: Já jsem Buh Abrahamuv a Buh Izákuv a Buh Jákobuv?
27 Nenít Buh mrtvých, ale Buh živých. Protož vy velmi bloudíte. [14]
28 Tedy pristoupil k nemu jeden z zákoníku, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobre odpovedel, otázal se ho, které by bylo prikázání první ze všech. [15] [16]
29 A Ježíš odpovedel jemu, že první ze všech prikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Buh náš Pán jeden jest. [17] [18]
30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první prikázání. [19]
31 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Vetšího prikázání jiného nad tato není. [20]
32 I rekl jemu ten zákoník: Mistre, dobre jsi vpravde povedel. Nebo jeden jest Buh, a není jiného krome neho; [21]
33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, tot jest vetší nade všecky zápalné i vítezné obeti. [22]
34 A videv Ježíš, že by moudre odpovedel, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati. [23] [24]
35 I odpovídaje Ježíš, rekl, uce v chráme: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Daviduv? [25] [26]
36 Nebo David praví v Duchu svatém: Rekl Pán Pánu mému: Sed na pravici mé, ažt i položím neprátely tvé podnože noh tvých. [27] [28]
37 Ponevadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. [29] [30]
38 I mluvil jim v ucení svém: Varujte se zákoníku, kteríž rádi v krásném rouše chodí, a chtejí pozdravováni býti na trhu, [31]
39 A na predních stolicích sedeti v školách, a prední místa míti na vecerech,
40 Kterížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tit vezmou soud težší.
41 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. [32]
42 A prišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest ctvrtá cástka peníze tehdejšího.
43 I svolav ucedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteríž metali do pokladnice.
44 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což mela, uvrhla, všecku živnost svou.