1 I pravil jim: Amen pravím vám, žet jsou nekterí z stojících tuto, kteríž neokusí smrti, až i uzrí království Boží pricházející v moci. [1] [2] [3]
2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a promenil se pred nimi. [4] [5]
3 A ucineno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný belic na zemi uciniti nemuže.
4 I uzreli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
5 A odpovedev Petr, rekl k Ježíšovi: Mistre, dobrét jest nám tuto býti. Protož udelejme tri stánky, tobe jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. [6]
6 Nebo nevedel, co mluví; byli zajisté prestrašeni.
7 I stal se oblak zastenující je, a prišel hlas z oblaku, rkoucí: Tentot jest ten Syn muj milý, jeho poslouchejte. [7] [8]
8 A hned obezrevše se, žádného víc nevideli než samého Ježíše s sebou.
9 A když sstupovali s hory, prikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co videli, než až Syn cloveka z mrtvých vstane. [9] [10]
10 I zachovali tu vec u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti? [11]
11 I otázali se ho, rkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí prijíti prve? [12]
12 On pak odpovedev, rekl jim: Eliáš prijda nejprve, napraví všecky veci, a jakož psáno jest o Synu cloveka, že má mnoho trpeti a za nic položen býti.
13 Ale pravím vám, že Eliáš již prišel, a ucinili mu, což jsou chteli, jakož psáno jest o nem.
14 Tedy prišed k ucedlníkum, uzrel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi. [13]
15 A hned všecken zástup uzrev jej, ulekli se; a sbehše se, privítali ho. [14]
16 I otázal se zákoníku: Co se hádáte spolu?
17 A odpovídaje jeden z zástupu, rekl: Mistre, privedl jsem syna svého k tobe, kterýž má ducha nemého.
18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škripí zubami, a svadne. I rekl jsem ucedlníkum tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli. [15]
19 A on odpovídaje jemu, rekl: Ó národe neverný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpeti budu? Privedte jej ke mne. [16]
20 I privedli ho k nemu. A jakž jej uzrel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. [17]
21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on rekl: Hned od detinství.
22 A casto jím metal i na ohen i do vody, aby jej zahubil. Ale mužeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. [18]
23 A Ježíš rekl jemu: Mužeš-li tomu veriti; všeckot jest možné verícímu.
24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, rekl: Verím, Pane, spomoz nedovere mé. [19]
25 Uzrev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, primluvil duchu tomu necistému, rka jemu: Hluchý a nemý duše, já tobe prikazuji, vyjdi z neho, a nevcházej více do neho. [20]
26 Tedy krice a velmi jím lomcuje, vyšel z neho. I ucinen jest clovek ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umrel.
27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
28 A když všel do domu, ucedlníci jeho otázali ho soukromí: Procež jsme my ho nemohli vyvrci? [21]
29 I rekl jim: Toto pokolení nijakž nemuž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem. [22]
30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtel, aby kdo o tom vedel.
31 Nebo ucil ucedlníky své a pravil jim: Že Syn cloveka dán bude v ruce lidské, a zamordujít jej, ale zamordován jsa, tretí den z mrtvých vstane. [23]
32 Oni pak nesrozumeli tomu povedení, a ostýchali se ho otázati. [24]
33 I prišel do Kafarnaum, a v dome byv, otázal se jich: Co jste na ceste mezi sebou rozjímali? [25]
34 A oni mlceli. Nebo hádali se byli na ceste mezi sebou, kdo by z nich byl vetší.
35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budet všech nejposlednejší a všech služebník. [26]
36 A vzav pacholátko, postavil je uprostred nich, a vzav je na lokty své, rekl jim: [27]
37 Kdož by koli jedno z takových dítek prijal ve jménu mém, mnet prijímá; a kdož by mne koli prijal, ne mnet prijímá, ale toho, kterýž mne poslal.
38 I odpovedel mu Jan, rka: Mistre, videli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém dábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí. [28] [29]
39 Ježíš pak rekl: Nebrantež mu. Nebt není žádného, kterýž by divy cinil ve jménu mém, at by mohl snadne zle mluviti o mne.
40 Nebo kdož není proti nám, s námit jest. [30]
41 Kdož by koli zajisté dal vám píti cíši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratít nikoli odplaty své. [31]
42 A kdožt by koli pohoršil jednoho z techto malických, verících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavešen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do more. [32]
43 A horšila-li by te ruka tvá, utni ji. Lépet jest tobe bezrukému vjíti do života, radeji nežli obe ruce majícímu jíti do pekla, v ohen neuhasitelný, [33]
44 Kdež cerv jejich neumírá a ohen nehasne.
45 A pakli noha tvá horšila by te, utniž ji. Lépet jest tobe kulhavému vjíti do života, nežli obe noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ohen neuhasitelný,
46 Kdežto cerv jejich neumírá a ohen nehasne.
47 Pakli by te oko tvé horšilo, vylup je. Lépet jest tobe jednookému vjíti do království Božího, nežli obe oci majícímu uvrženu býti do ohne pekelného,
48 Kdežto cerv jejich neumírá a ohen nehasne.
49 Nebo každý clovek ohnem bude solen, a všeliká obet solí bude osolena.
50 Dobrát jest sul. Pakli sul bude neslaná, cím ji osolíte? Mejte sul v sobe sami, a pokoj mejte mezi sebou. [34]