1 A v tom pristoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, rkouce: [1] [2]
2 Proc ucedlníci tvoji prestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3 A on odpovídaje, rekl jim: Procež i vy prestupujete prikázání Boží pro ustanovení vaše?
4 Nebo prikázal Buh, rka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlorecil otci neb materi, smrtí at umre.
5 Ale vy pravíte: Kdož by koli rekl otci neb materi: Dar ode mne obetovaný, tobe prospeje, by pak i neuctil otce svého neb matere své, bez viny bude.
6 A takž zrušili jste prikázání Boží pro své ustanovení.
7 Pokrytci, dobre prorokoval o vás Izaiáš, rka:
8 Približuje se ke mne lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9 Nadarmot mne ctí, ucíce ucení, jenž jsou prikázání lidská.
10 A svolav zástup, rekl jim: Slyšte a rozumejte. [3]
11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrnuje cloveka, ale což z úst pochází, tot poskvrnuje cloveka.
12 Tehdy pristoupivše ucedlníci jeho, rekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu rec, zhoršili se?
13 A on odpovídaje, rekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec muj nebeský, vykoreneno bude. [4]
14 Nechte jich, vudcovét jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou. [5] [6]
15 I odpovedev Petr, rekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16 Ježíš pak rekl: Ješte i vy bez rozumu jste?
17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do bricha jde a vypouští se ven?
18 Ale které veci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyt poskvrnují cloveka.
19 Z srdcet zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, krivá svedectví, rouhání.
20 Tyt jsou veci poskvrnující cloveka. Ale neumytýma rukama jísti, tot neposkvrnuje cloveka.
21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. [7]
22 A aj, žena Kananejská z koncin tech vyšedši, volala za ním, rkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Daviduv. Dceru mou hrozne trápí dábelství. [8] [9] [10] [11]
23 Kterýžto neodpovedel jí slova. I pristoupivše ucedlníci jeho, prosili ho, rkouce: Propust ji, nebot volá za námi.
24 On pak odpovedev, rekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. [12]
25 Ale ona pristoupivši, klanela se jemu, rkuci: Pane, pomoz mi.
26 On pak odpovedev, rekl: Není slušné vzíti chléb synu a vrci štenatum. [13]
27 A ona rekla: Takt jest, Pane. Avšak štenata jedí drobty, kteríž padají z stolu pánu jejich.
28 Tedy odpovídaje Ježíš, rekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobe, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. [14]
29 A odšed odtud Ježíš, šel podle more Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30 I prišli k nemu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, nemé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano nemí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32 Ježíš pak svolav ucedlníky své, rekl: Líto mi zástupu, ješto již tri dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lacných nechci, aby nezhynuli na ceste. [15]
33 I rekli mu ucedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34 I rekl jim Ježíš: Kolik chlebu máte? A oni rkou: Sedm a málo rybicek.
35 I rozkázal zástupum, aby se posadili na zemi.
36 A vzav tech sedm chlebu a ryby, uciniv díky, lámal a dal ucedlníkum svým, a ucedlníci zástupu.
37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtu, sedm košu plných.
38 Bylo pak tech, kteríž jedli, ctyri tisíce mužu krome žen a detí.
39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I prišel do krajiny Magdala.