1 I stalo se, když dokonal Ježíš reci tyto, bral se z Galilee, a prišel do koncin Judských za Jordán.
2 I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.
3 I pristoupili k nemu farizeové, pokoušejíce ho a rkouce jemu: Sluší-li cloveku propustiti ženu svou z kterékoli príciny? [1] [2] [3]
4 On pak odpovídaje, rekl jim: Což jste nectli, že ten, jenž stvoril cloveka s pocátku, muže a ženu ucinil je? [4]
5 A rekl: Protož opustí clovek otce i matku, a pripojí se k manželce své, i budou dva jedno telo. [5]
6 A tak již nejsou dva, ale jedno telo. A protož, což jest Buh spojil, clovek nerozlucuj.
7 Rekli jemu: Procež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?
8 Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propoušteti manželky vaše, ale s pocátku nebylo tak.
9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (lec pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštenou pojme, také cizoloží. [6]
10 Rekli jemu ucedlníci jeho: Ponevadž jest taková pre s manželkou, není dobré ženiti se.
11 On pak rekl jim: Ne všicknit chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.
12 Jsout zajisté panicové, kteríž se tak z života matky zrodili; a jsout panicové, kteríž ucineni jsou od lidí; a jsou panicové, kteríž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo muže pochopiti, pochop.
13 Tehdy prineseny jsou k nemu dítky, aby na ne ruce vzkládal a modlil se za ne. Ucedlníci pak primlouvali jim. [7] [8] [9]
14 Ale Ježíš rekl jim: Nechte dítek a nebrante jim jíti ke mne; nebo takovýcht jest království nebeské. [10] [11] [12]
15 A po vzkládání na ne rukou odebral se odtud. [13]
16 A aj, jeden pristoupiv, rekl jemu: Mistre dobrý, co dobrého budu ciniti, abych mel život vecný? [14] [15] [16] [17]
17 A on rekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Buh. Chceš-li pak vjíti do života, ostríhej prikázání. [18]
18 Dí jemu: Kterých? A Ježíš rekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš krivého svedectví,
19 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. [19] [20]
20 Dí jemu mládenec: Všeho toho ostríhal jsem od své mladosti. Cehož mi se ješte nedostává? [21]
21 Rekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svuj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojd, následuj mne. [22] [23]
22 Uslyšev pak mládenec tu rec, odšel, smuten jsa; nebo mel statku mnoho. [24]
23 Tedy Ježíš rekl ucedlníkum svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadne vejde do království nebeského. [25]
24 A opet pravím vám: Snázet jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. [26]
25 A uslyšavše to ucedlníci jeho, i užasli se velmi, rkouce: I kdož tedy muže spasen býti?
26 A pohledev na ne Ježíš, rekl jim: U lidít jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné. [27]
27 Tehdy odpovedev Petr, rekl mu: Aj, my opustili jsme všecky veci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to? [28]
28 A Ježíš rekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteríž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn cloveka na trunu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
29 A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život vecný dedicne obdrží. [29]
30 Mnozí pak první budou poslední, a poslední první. [30]