1 V ten cas pristoupili ucedlníci k Ježíšovi, rkouce: Kdo pak jest vetší v království nebeském? [1] [2]
2 A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostred nich, [3] [4] [5]
3 A rekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. [6]
4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tent jest vetší v království nebeském.
5 A kdož by koli prijal pacholátko takové ve jménu mém, mnet prijímá.
6 Kdo by pak pohoršil jednoho z malických techto verících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavešen byl žernov oslicí na hrdlo jeho, a pohrížen byl do hlubokosti morské. [7]
7 Beda svetu pro pohoršení. Ackoli musí to býti, aby pricházela pohoršení, ale však beda cloveku, skrze nehož prichází pohoršení.
8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje te, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobe do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dve ruce aneb dve noze majícímu uvrženu býti do vecného ohne.
9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobe jednookému do života vjíti, nežli obe oci majícímu uvrženu býti do pekelného ohne.
10 Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z malických techto. Nebot pravím vám, že andelé jejich v nebesích vždycky vidí tvár Otce mého, kterýž v nebesích jest. [8] [9]
11 Nebo prišel Syn cloveka, aby spasil to, což bylo zahynulo. [10] [11]
12 Co se vám zdá? Kdyby nekterý clovek mel sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? [12] [13]
13 A nahodí-lit mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
14 Takt není vule pred Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z malických techto. [14]
15 Zhrešil-li by pak proti tobe bratr tvuj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. [15]
16 Jestliže by pak neuposlechl, prijmi k sobe jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo trí svedku stálo každé slovo.
17 Paklit by jich neuposlechl, povez církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobe jako pohan a publikán.
18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budet svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budet rozvázáno i na nebi. [16]
19 Opet pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou vec, za kterouž by koli prosili, stanet se jim od Otce mého nebeského. [17]
20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tri ve jménu mém, tut jsem já uprostred nich.
21 Tedy pristoupiv k nemu Petr, rekl: Pane, kolikrát zhreší proti mne bratr muj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát? [18] [19] [20]
22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobe až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. [21]
23 A protož podobno jest království nebeské cloveku králi, kterýž chtel pocet klásti s služebníky svými. [22]
24 A když pocal poctu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisícu hriven.
25 A když nemel cím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i deti i všecko, což mel, a zaplatiti.
26 Tedy padna služebník ten, prosil ho, rka: Pane, poshovej mi, a všeckot zaplatím tobe.
27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníku svých, kterýž mu byl dlužen sto penez, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, rka: Zaplat mi, cos dlužen. [23]
29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, rka: Poshovej mi, a všeckot zaplatím tobe.
30 On pak nechtel, ale odšed, dal jej do žaláre, dokudž by nezaplatil dluhu.
31 Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, povedeli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníce zlý, všecken ten tvuj dluh odpustil jsem tobe, nebs mne prosil.
33 Zdaližs i ty nemel se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
34 I rozhnevav se pán jeho, dal jej katum, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
35 Takt i Otec muj nebeský uciní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinení. [24]