1 A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí. [1]
2 A aj, malomocný prišed, klanel se jemu, rka: Pane, kdybys jen chtel, mužeš mne ocistiti.
3 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, rka: Chci, bud cist. A hned ocišteno jest malomocenství jeho.
4 I dí mu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, a ukaž se knezi, a obetuj dar, kterýž prikázal Mojžíš, na svedectví jim. [2]
5 A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, pristoupil k nemu setník, prose ho, [3] [4] [5]
6 A rka: Pane, služebník muj leží doma šlakem poražený, velmi se trápe. [6]
7 I dí mu Ježíš: Já prijdu a uzdravím ho. [7]
8 A odpovídaje setník, rekl: Pane, nejsemt hoden, abys všel pod strechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník muj.
9 Nebo i já jsem clovek moci poddaný, maje pod sebou žoldnére, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Prijd, a prijde, a služebníku svému: Ucin toto, a uciní.
10 Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou rekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. [8]
11 Pravím pak vám, žet prijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském, [9] [10]
12 Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitrních. Tamt bude plác a škripení zubu.
13 I rekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uveril, stan se tobe. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu. [11]
14 A prišed Ježíš do domu Petrova, uzrel svegruši jeho, ana leží a má zimnici. [12] [13]
15 I dotekl se ruky její, a hned prestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.
16 A když byl vecer, privedli k nemu mnohé, kteríž dábelství meli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteríž se zle meli, uzdravil, [14]
17 Aby se naplnilo povedení skrze Izaiáše proroka, rkoucího: Ont jest vzal na se mdloby naše, a neduhy naše nesl. [15]
18 Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal preplaviti se na druhou stranu. [16] [17]
19 A pristoupiv jeden zákoník, rekl jemu: Mistre, pujdu za tebou, kamžkoli pujdeš. [18] [19]
20 I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn cloveka nemá, kde by hlavu sklonil. [20]
21 Jiný pak z ucedlníku jeho rekl jemu: Pane, dopust mi prve odjíti a pochovati otce mého. [21]
22 Ale Ježíš rekl jemu: Pojd za mnou, a nech, at tam mrtví pochovávají mrtvé své. [22]
23 A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i ucedlníci jeho. [23]
24 A aj, boure veliká stala se jest na mori, takže vlny prikrývaly lodí. On pak spal. [24]
25 A pristoupivše ucedlníci jeho, zbudili jej, rkouce: Pane, zachovej nás, hynemet.
26 I dí jim: Proc se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, primluvil vetrum a mori, i stalo se utišení veliké. [25] [26]
27 Lidé pak divili se, rkouce: Kteraký jest tento, že ho i vetrové i more poslouchají?
28 A když se preplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva dábelníci z hrobu vyšlí, ukrutní náramne, takže pro ne žádný nemohl tou cestou choditi. [27] [28] [29]
29 A aj, zkrikli, rkouce: Co je nám po tobe, Ježíši, Synu Boží? Prišel jsi sem pred casem trápiti nás. [30]
30 A bylo opodál od nich stádo veliké vepru, pasoucích se. [31]
31 Dáblové pak prosili ho, rkouce: Ponevadž nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepru.
32 I rekl jim: Jdete. A oni vyšedše, vešli do stáda tech vepru. A aj, hnalo se všecko stádo tech vepru s vrchu dolu do more, i ztonuli v vodách. [32]
33 Pastýri pak utekli. A prišedše do mesta, vypravovali to všecko, i o tech dábelnících.
34 A aj, všecko mesto vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzrevše ho, prosili, aby šel z koncin jejich. [33]