2 Nebo jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni, a jakouž merou meríte, takovouž bude vám zase odmereno. [3]
3 Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém brevna necítíš? [4]
4 Aneb kterak díš bratru svému: Nech, at vyvrhu mrvu z oka tvého, a aj, brevno jest v oku tvém?
5 Pokrytce, vyvrz nejprv brevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vynal mrvu z oka bratra tvého.
6 Nedávejte svatého psum, aniž mecte perel svých pred svine, at by snad nepotlacily jich nohama svýma, a psi obrátíce se, aby neroztrhaly vás. [5]
7 Proste, a dánot bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevríno. [6][7][8]
8 Nebo každý, kdož prosí, bére; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluce, bude otevríno. [9]
9 Nebo který z vás jest clovek, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? [10]
10 A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu?
11 Ponevadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synum vašim, cím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré veci tem, kteríž ho prosí? [11][12]
12 A protož všecko, což byste chteli, aby vám lidé cinili, to i vy cinte jim; tot zajisté jest Zákon i Proroci. [13]
13 Vcházejte tesnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest tech, kteríž vcházejí skrze ni. [14]
14 Nebo tesná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.
15 Pilne se pak varujte falešných proroku, kteríž pricházejí k vám v rouše ovcím, ale vnitr jsou vlci hltaví. [15][16][17]
16 Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodlácí fíky? [18]
17 Takt každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese.
21 Ne každý, kdož mi ríká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož ciní vuli Otce mého, kterýž v nebesích jest. [21][22]
22 Mnozít mi dejí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém dáblu nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divu mnohých necinili? [23]
23 A tehdyt jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejdete ode mne, cinitelé nepravosti.
24 A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, pripodobním muži moudrému, kterýž ustavel dum svuj na skále. [24][25]
25 I spadl príval, a prišly reky, a váli vetrové, a oborili se na ten dum, a nepadl; nebo založen byl na skále.
26 A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, pripodobnen bude muži bláznu, kterýž ustavel dum svuj na písku.
27 I spadl príval, a prišly reky, a váli vetrové, a oborili se na ten dum, i padl, a byl pád jeho veliký.
28 I stalo se, když dokonal Ježíš reci tyto, že se prevelmi divili zástupové ucení jeho. [26]
29 Nebo ucil je jako moc maje, a ne jako zákoníci.