1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, rka: [1]
2 Udelej sobe dve trouby stríbrné. Dílem taženým udeláš je, kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství, a když by se melo hnouti vojsko.
3 Protož kdyžkoli zatroubí na ne, shromáždí se k tobe všecko množství ke dverím stánku úmluvy.
4 Jestliže v jednu toliko zatroubí, tedy shromáždí se k tobe knížata, prední lidu Izraelského.
5 Pakli by s nejakým pretrubováním troubili, hnou se s místa, kteríž leželi k východní strane.
6 Když by pak troubili s pretrubováním po druhé, tedy hnou se ti, kteríž leželi ku poledni. S pretrubováním troubiti budou k tažení svému.
7 Ale když byste meli svolati všecko množství, proste bez pretrubování troubiti budete.
8 Synové Aronovi kneží trubami temi budou troubiti, a bude vám to ustanovení vecné v pronárodech vašich.
9 Když vyjdete na vojnu v zemi vaší proti nepríteli ssužujícímu vás, s pretrubováním troubiti budete v trouby ty, a budete v pameti pred Hospodinem Bohem svým, a zachováni budete od neprátel svých.
10 V den také veselí vašeho, a pri slavnostech svých, a pri zacátcích mesícu vašich troubiti budete v trouby ty k obetem svým zápalným a pokojným, i budou vám na památku pred Bohem vaším: Já Hospodin Buh váš.
11 I stalo se léta druhého, dvadcátý den mesíce druhého, že se vyzdvihl oblak z príbytku svedectví.
12 I táhli synové Izraelští po svých taženích z poušte Sinai; a zastavil se oblak na poušti Fáran.
13 Takto nejprvé brali se z rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše:
14 Šla napred korouhev vojska synu Juda po houfích svých, a nad nimi byl Názon, syn Aminadabuv.
15 Nad vojskem pak pokolení synu Izachar byl Natanael, syn Suar.
16 A nad vojskem pokolení synu Zabulon Eliab, syn Helonuv.
17 Složen jest také i príbytek, a šli synové Gersonovi a synové Merari nesouce príbytek.
18 Potom šla korouhev vojska Rubenova po houfích svých, a nad nimi byl Elisur, syn Sedeuruv.
19 Nad vojskem pak pokolení synu Simeon Salamiel, syn Surisaddai.
20 A nad vojskem pokolení synu Gád Eliazaf, syn Dueluv.
21 Šli také i Kahatští, nesouce svatyni; onino pak vyzdvihovali príbytek, až i tito prišli.
22 Potom šla korouhev vojska synu Efraim po houfích svých, a nad nimi byl Elisama, syn Amiuduv.
23 Nad vojskem pak pokolení synu Manasse Gamaliel, syn Fadasuruv.
24 A nad vojskem pokolení synu Beniamin Abidan, syn Gedeonuv.
25 Šla potom i korouhev vojska synu Dan, obsahující ostatek vojska po houfích svých, a nad vojskem jeho Ahiezer, syn Amisaddai.
26 Nad vojskem pak pokolení synu Asser Fegiel, syn Ochranuv.
27 A nad vojskem pokolení synu Neftalím Ahira, syn Enanuv.
28 Ta jsou tažení synu Izraelských po houfích jejich, a tím porádkem táhli.
29 Rekl pak Mojžíš Chobabovi, synu Raguelovu Madianskému, tchánu svému: My se béreme k místu, o kterémž rekl Hospodin: Dám je vám. Protož pod s námi, a dobre uciníme tobe; nebo Hospodin mnoho dobrého zaslíbil Izraelovi.
30 Kterýž odpovedel jemu: Nepujdu, ale k zemi své a k príbuznosti své se navrátím.
31 I rekl Mojžíš: Neopouštej medle nás; nebo ty jsi svedom na poušti, kde bychom se meli klásti, a budeš nám za vudce.
32 Když pak pujdeš s námi, a prijde to dobré, jímž dobre uciní nám Hospodin, tedy i tobe dobre uciníme.
33 A tak brali se od hory Hospodinovy cestou trí dnu, (a truhla smlouvy Hospodinovy predcházela je,) cestou trí dnu, pro vyhlédání sobe místa k odpocinutí. [2]
34 A oblak Hospodinuv byl nad nimi ve dne, když se hýbali z ležení.
35 Když pak pocínali jíti s truhlou, ríkával Mojžíš: Povstaniž Hospodine, a rozptýleni budte neprátelé tvoji, a at utíkají pred tvárí tvou, kteríž te v nenávisti mají.
36 Když pak stavína byla, ríkával: Navratiž se, Hospodine, k desíti tisícum tisícu Izraelských.