1 Pri cloveku bývá sporádání myšlení, ale od Hospodina jest rec jazyka.
2 Všecky cesty cloveka cisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina ciny své, a budou upevnena predsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko ucinil \par sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobe na pomoc i jiné privzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou ocištena bývá nepravost, a v bázni Hospodinove uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty cloveka, také i neprátely jeho spokojuje k nemu.
8 Lepší jest malicko s spravedlností, než množství duchodu nespravedlivých. [1]
9 Srdce cloveka premýšlí o ceste své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinuv, a všecka závaží v pytlíku jeho narízení.
12 Ohavností jest králum ciniti bezbožne; nebo spravedlností upevnován bývá trun.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králum, a ty, kteríž upríme mluví, milují.
14 Rozhnevání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tvári královské jest život, a prívetivost jeho jako oblak s deštem jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejcistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stríbra.
17 Cesta uprímých jest odstoupiti od zlého; ostríhá duše své ten, kdož ostríhá cesty své.
18 Pred setrením bývá pýcha, a pred pádem pozdvižení ducha. [2]
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než deliti korist s pyšnými.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtu pridává naucení.
22 Rozumnost tem, kdož ji mají, jest pramen života, ale umení bláznu jest bláznovství.
23 Srdce moudrého rozumne spravuje ústa svá, tak že rty svými pridává naucení.
24 Plást medu jsou reci utešené, sladkost duši, a lékarství kostem.
25 Cesta zdá se prímá cloveku, ale dokonání její jistá cesta smrti. [3]
26 Clovek pracovitý pracuje sobe, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako ohen spalující.
28 Muž prevrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlucuje prátely.
29 Muž ukrutný preluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Zamhuruje oci své, smýšleje veci prevrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na ceste spravedlnosti se nalézající.
32 Lepší jest zpozdilý k hnevu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl mesta. [4]
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko rízení jeho. [5]