1 Poslouchejte, synové, ucení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Nebo naucení dobré dávám vám, neopouštejtež zákona mého.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladický, a jediný pri matce své,
4 On vyucoval mne a ríkal mi: At se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostríhej prikázaní mých, a živ budeš.
5 Nabud moudrosti, nabud rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od recí úst mých.
6 Neopouštejž jí, a bude te ostríhati; miluj ji, a zachová te.
7 Predne moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmení své zjednej rozumnost. [1]
8 Vyvyšuj ji, a zvýšít te; poctí te, když ji prijmeš.
9 Pridá hlave tvé príjemnosti, korunou krásnou obdarí te.
10 Slyš, synu muj, a prijmi reci mé, a tak rozmnoží se léta života tvého. [2]
11 Ceste moudrosti ucím te, vedu te stezkami prímými.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvuj, a pobehneš-li, neustrcíš se.
13 Chopiž se ucení, nepouštej, ostríhej ho, nebo ono jest život tvuj.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekrácej cestou zlostníku.
15 Opust ji, nechod po ní, uchyl se od ní, a pomin jí.
16 Nebot nespí, lec zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu neprivodí,
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Ale stezka spravedlivých jako svetlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. [3]
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevedí, na cem se ustrciti mohou.
20 Synu muj, slov mých pozoruj, k recem mým naklon ucha svého.
21 Nechat neodcházejí od ocí tvých, ostríhej jich u prostred srdce svého.
22 Nebo životem jsou tem, kteríž je nalézají, i všemu telu jejich lékarstvím.
23 Prede vším, cehož se stríci sluší, ostríhej srdce svého, nebo z neho pochází život.
24 Odlož od sebe prevrácenost úst, a zlost rtu vzdal od sebe.
25 Oci tvé at k dobrým vecem patrí, a vícka tvá at príme hledí pred tebou.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé at jsou spraveny.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrat nohu svou od zlého.