1 Synu muj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé naklon ucha svého,
2 Abys ostríhal prozretelnosti, a rtové tvoji šetrili umení. [1]
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a mekcejší nad olej ústa její.
4 Poslední pak veci její horké jsou jako pelynek, ostré jako mec na obe strane ostrý.
5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6 Stezku života snad bys zvážiti chtel? Vrtkét jsou cesty její, neseznáš.
7 Protož, synové, poslechnete mne, a neodstupujte od recí úst mých.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepribližuj se ke dverím domu jejího,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezustala v dome cizím.
11 I rval bys naposledy, když bys zhubil telo své a cerstvost svou,
12 A rekl bys: Jak jsem nenávidel cvicení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyucujících mne, a k ucitelum svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostred shromáždení a zástupu.
15 Pí vodu z cisterny své, a prameny z prostredku vrchovište svého.
16 Necht se rozlévají studnice tvé ven, a potuckové vod na ulice.
17 Mej je sám sobe, a ne cizí s tebou.
18 Budiž požehnaný pramen tvuj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Lane milostné a srny utešené; prsy její at te opojují všelikého casu, v milování jejím kochej se ustavicne.
20 Nebo proc bys se kochal, synu muj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Ponevadž pred ocima Hospodinovýma jsou cesty cloveka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hríchu svého uvázne.
23 Takovýt umre, proto že neprijímal cvicení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.