1 Synu muj, slíbil-lis za prítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi recmi úst svých.
3 Uciniž tedy toto, synu muj, a vyprost se, ponevadžs se dostal v ruku prítele svého. Jdi, pokor se, a probud prítele svého.
4 Nedej usnouti ocím svým, a zdrímati víckám svým.
5 Vydri se jako srna z ruky, a jako pták z ruky cižebníka.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabud moudrosti.
7 Kterýž nemaje vudce, ani správce, ani pána,
8 Pripravuje v léte pokrm svuj, shromažduje ve žni potravu svou.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Malicko pospíš, malicko zdrímeš, malicko složíš ruce, abys poležel,
11 V tom prijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Clovek nešlechetný, muž nepravý chodí v prevrácenosti úst.
13 Mhourá ocima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Prevrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého casu, sváry rozsívá.
15 A protož v náhle prijde bída jeho, rychle setrín bude, a nebudet ulécení.
16 Techto šesti vecí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Ocí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných bežeti ke zlému,
19 Svedka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá ruznice mezi bratrími.
20 Ostríhejž, synu muj, prikázaní otce svého, a neopouštej naucení matky své. [1]
21 Privazuj je k srdci svému ustavicne, a k hrdlu svému je pripínej.
22 Kamžkoli pujdeš, ono te zprovodí, když spáti budeš, bude te ostríhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 (Nebo prikázaní jest svíce, a naucení svetlo, a cesta života jsou domlouvání vyucující),
24 Aby te ostríhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechat te nejímá vícky svými.
26 Nebo prícinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Muže-liž kdo skrýti ohen v klíne svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Muže-liž kdo choditi po uhlí reravém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tak kdož vchází k žene bližního svého, nebudet bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Neuvozují potupy na zlodeje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svuj, když lacní,
31 Ac postižen jsa, navracuje to sedmernásobne, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tent to ciní;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Nebo zurivý jest hnev muže, a neodpouštít v den pomsty.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž prijímá, by i množství daru dával.