1 Synu muj, ostríhej recí mých, a prikázaní má schovej u sebe. [1]
2 Ostríhej prikázaní mých, a živ budeš, a naucení mého jako zrítelnice ocí svých.
3 Privaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost prítelkyní jmenuj,
5 Aby te ostríhala od ženy cizí, od postranní, jenž recmi svými lahodí.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 Videl jsem mezi hloupými, spatril jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu krácel,
9 V soumrak, u vecer dne, ve tmách nocních a v mrákote.
10 A aj, žena potkala ho v ozdobe nevestcí a chytrého srdce,
11 Štebetná a opovážlivá, v dome jejím nezustávají nohy její,
12 Jednak vne, jednak na ulici u každého úhlu úklady cinící.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, rekla jemu:
14 Obeti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svuj.
15 Protož vyšla jsem vstríc tobe, abych pilne hledala tvári tvé, i nalezla jsem te.
16 Koberci jsem obestrela luže své, s rezbami a prosteradly Egyptskými,
17 Vykadila jsem pokojík svuj mirrou a aloe a skoricí.
18 Pod, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 Pytlík penez vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 I naklonila ho mnohými recmi svými, a lahodností rtu svých prinutila jej.
22 Šel za ní hned, jako vul k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 Dokudž nepronikla strela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, neveda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte recí úst mých.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
27 Cesty pekelné dum její, vedoucí do skrýší smrti.