1 Žalm Daviduv. Hospodine, k tobet volám, pospeš ke mne; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
2 Budiž príjemná modlitba má, jako kadení pred oblícejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obet vecerní.
3 Polož, Hospodine, stráž ústum mým, ostríhej dverí rtu mých. [1]
4 Nedopouštej srdci mému uchýliti se ke zlé veci, k cinení skutku bezbožných, s muži cinícími nepravost, a abych nebyl prelouzen líbostmi jejich.
5 Necht mne bije spravedlivý, prijmu to za dobrodiní, a necht tresce mne, bude mi to olej nejcistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještet modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
7 Jako když nekdo roubá a štípá dríví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústum hrobovým.
8 Ale k tobet, Hospodine Pane, oci mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek cinících nepravost.
10 Necht padnou hromadne do sítek svých bezbožní, a já zatím prejdu.