1 Proc se bourí národové, a lidé daremné veci premyšlují? [1] [11]
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3 Ríkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4 Ale ten, jenž prebývá v nebesích, smeje se, Pán posmívá se jim. [2]
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hneve svém, a v prchlivosti své predesí je, rka: [12]
6 Ját jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin rekl ke mne: Syn muj ty jsi, já dnes zplodil jsem te. [3] [4]
8 Požádej mne, a dámt národy, dedictví tvé, a konciny zeme, vládarství tvé. [5]
9 Roztluceš je prutem železným, a jako nádobu hrncírskou roztríštíš je.
10 A protož, králové, nyní srozumejte, vyucujte se, soudcové zemští.
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s tresením. [6] [7]
12 Líbejte syna, aby se nerozhneval, a zhynuli byste na ceste, jakž by se jen málo zapálil hnev jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteríž doufají v neho. [8] [9] [10]