1 Žalm Daviduv, když utíkal pred Absolonem synem svým.
2 Hospodine, jakt jsou mnozí neprátelé moji! Mnozí povstávají proti mne. [1]
3 Mnozí mluví o duši mé: Nemát tento žádné pomoci v Bohu.
4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vukol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
7 Nebudut se báti mnoha tisícu lidí, kteríž se vukol kladou proti mne.
8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože muj, kterýž jsi zbil všech neprátel mých líce, a zuby bezbožníku zvyrážel.
9 Tvét, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.