1 Žalm Daviduv. Nehnevej se prícinou zlostníku, nechtej závideti tem, kteríž páší nepravost. [1]
2 Nebo jako tráva v náhle podtati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
3 Doufej v Hospodina, a
4 Teš se v Hospodinu, a dá tobe žádosti srdce tvého. [2]
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v nem nadeji, ont zajisté všecko spraví. [3]
6 A vyvedet spravedlnost tvou jako svetlo, a nevinu tvou jako poledne.
7 Mlcelive se mej k Hospodinu, a ocekávej na nej peclive. Nekormut se prícinou toho, jemuž se darí na ceste jeho, prícinou cloveka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
8 Pust mimo sebe hnev, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle ciniti chtel.
9 Nebo zlostníci vypléneni budou, ale ti, kteríž ocekávají na Hospodina, dedicne zemí vládnouti budou.
10 Po malé chvíli zajisté, ant bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, ant ho již není.
11 Ale tiší dedicne obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje. [4]
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škripí na nej zuby svými,
13 Ale Hospodin smeje se jemu; nebo vidí, že se približuje den jeho.
14 Vytrhujít bezbožníci mec, a natahují lucište své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteríž jsou ctného obcování;
15 Ale mec jejich vejde v jejich srdce, a lucište jejich budou polámána.
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníku mnohých. [5]
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin. [6]
18 Znát Hospodin dny uprímých, protož dedictví jejich na veky zustane.
19 Nebudout zahanbeni v cas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
20 Ale bezbožníci zahynou, a neprátelé Hospodinovi, jak tuk beranu s dymem mizí, tak zmizejí.
21 Vypujcuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost ciní, a rozdává.
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlorecení od neho budou vypléneni.
23 Krokové cloveka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a nevidel jsem spravedlivého opušteného, ani semene jeho žebrati chleba.
26 Každého dne milost ciní, i pujcuje, a však síme jeho jest v požehnání.
27 Odstup od zlého, a cin dobré, a bydliti budeš na veky.
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na veky v stráži jeho budou; síme pak bezbožníku bude vypléneno.
29 Ale spravedliví ujmou zemi dedicne, a na veky v ní prebývati budou.
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, procež nepodvrtnou se nohy jeho.
32 Špehujet bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
34 Ocekávejž tedy na Hospodina, a ostríhej cesty jeho, a on te povýší, abys dedicne obdržel zemi, z níž že vykoreneni budou bezbožníci, uhlédáš.
35 Videl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
37 Pozor mej na pobožného, a viz uprímého, žet takového cloveka poslední veci jsou potešené,
38 Prestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vytati.
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, ont jest síla jejich v casu ssoužení.
40 Spomáhát jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníku, a zachovává je; nebo doufají v neho.