1 Prednímu kantoru z synu Chóre, na šošannim, vyucující. Písen o lásce.
2 Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písne své o králi, jazyk muj jako péro hbitého písare.
3 Krásnejší jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobe požehnal Buh až na veky. [1]
4 Pripaš mec svuj na bedra, ó reku udatný, prokaž dustojnost a slávu svou.
5 A v té sláve své štastne vyjíždej s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných vecí.
6 Strely tvé jsou ostré, padati budou od nich pred tebou národové, proniknou až k srdci neprátel královských.
7 Trun tvuj, ó Bože, jest vecný a stálý, berla království tvého jestit berla nejuprímejší.
8 Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal te, Bože, Buh tvuj olejem veselé nad úcastníky tvé.
9 Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z palácu, z kostí slonových vzdelaných, nad ty, jenž te obveselují.
10 Dcery králu jsou mezi vzácnými tvými, prístojít i manželka tobe po pravici v ryzím zlate.
11 Slyšiž, dcerko, a viz, a naklon ucha svého, a zapomen na lid svuj a na dum otce svého.
12 I zalíbí se králi tvá krása; ont jest zajisté Pán tvuj, protož sklánej se pred ním.
13 Tut i Tyrští s dary, pred oblícejem tvým koriti se budou bohatí národové.
14 Všecka slavná jest dcera královská u vnitrku, roucho zlatem vytkávané jest odev její.
15 V rouše krumpovaném privedena bude králi, i panny za ní, družicky její, privedeny budou k tobe.
16 Privedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
17 Místo otcu svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.
18 V pamet uvoditi budu jméno tvé po všecky veky, procež oslavovati te budou národové na veky veku.