1 Žalm Daviduv, když byl na poušti Judské. [1]
2 Bože, Buh silný muj ty jsi, tebet hned v jitre hledám, tebe žízní duše má, po tobe touží telo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
3 Abych te v svatyni tvé spatroval, a videl sílu tvou a slávu tvou,
4 (Nebot jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby te chválili rtové moji,
5 A tak abych tobe dobrorecil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
6 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtu prozpevováním chválila by te ústa má.
7 Jiste žet na te pametliv jsem i na ložci svém, každého bdení nocního premýšlím o tobe.
8 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu krídel tvých prozpevovati budu. [2]
9 Prilnula duše má k tobe, pravice tvá zdržuje mne.
10 Procež ti, kteríž hledají pádu duše mé, sami vejdou do nejvetší hlubokosti zeme.
11 Zabijí každého z nich ostrostí mece, i budou liškám za podíl.
12 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze neho prisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.