1 Prednímu z kantoru na šošannim, žalm Daviduv.
2 Vysvobod mne, ó Bože, nebot jsou dosáhly vody až k duši mé.
3 Pohrížen jsem v hlubokém bahne, v nemž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oci mé od ohlídání se na te Boha svého. [1]
5 Více jest tech, kteríž mne nenávidí bez príciny, než vlasu hlavy mé; zmocnili se ti, kteríž mne vyhladiti usilují, a jsou neprátelé moji bez mého provinení; to, cehož jsem nevydrel, nahražovati jsem musil.
6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti pred tebou.
7 Necht nebývají zahanbeni prícinou mou ti, kteríž na te ocekávají, Pane, Hospodine zástupu; necht nepricházejí skrze mne k hanbe ti, kteríž te hledají, ó Bože Izraelský.
8 Nebot pro tebe snáším pohanení, a stud prikryl tvár mou.
9 Cizí ucinen jsem bratrím svým, a cizozemec synum matky své,
10 Proto že horlivost domu tvého snedla mne, a hanení hanejících te na mne pripadla.
11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupe obráceno.
12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za prísloví.
13 Pomlouvali mne, sedíce v bráne, a písnickou byl jsem tem, kteríž pili víno.
14 Já pak modlitbu svou k tobe odsílám, Hospodine, cast jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohrížen; necht jsem vytržen od tech, kteríž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavrela prohlubne.
17 Vyslyšiž mne, Hospodine, nebot jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18 A neskrývej tvári své od služebníka svého, nebot mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19 Približ se k duši mé, a vyprost ji; pro neprátely mé vykup mne.
20 Ty znáš pohanení mé, a zahanbení mé, i potupu mou, pred tebout jsou všickni neprátelé moji.
21 Pohanení potrelo srdce mé, procež jsem byl v žalosti. Ocekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potešiti chteli, ale nedockal jsem.
22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluci, a v žízni mé napájeli mne octem.
23 Budiž jim stul jejich pred nimi za osídlo, a pokojný zpusob jejich místo síti.
24 At se zatmí oci jejich, aby videti nemohli, a bedra jejich k stálému prived zemdlení.
25 Vylí na ne rozhnevání své, a prchlivost hnevu tvého at je zachvátí.
26 Budiž príbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, at není žádného.
27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zranených tvých rozmlouvají.
28 Prilož nepravost k nepravosti jejich, a at nepricházejí k spravedlnosti tvé. [4]
29 Necht jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými at nejsou zapsáni.
30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevrený, ale spasení tvé, ó Bože, na míste bezpecném postaví mne. [2]
31 I budut chváliti jméno Boží s prozpevováním, a velebiti je s dekováním.
32 A bude to príjemnejší Hospodinu nežli vul, neb volek rohatý s rozdelenými kopyty. [3]
33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34 Nebot vyslýchá chudé Hospodin, a vezni svými nezhrzí.
35 Chvaltež ho nebesa a zeme, more i všeliký hmyz jejich.
36 Buht zajisté zachová Sion, a vzdelá mesta Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dedicne obdrží.
37 Tolikéž i síme služebníku jeho dedicne jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní prebývati.