1 Tedy pohledel jsem, a aj, Beránek stál na hore Sion, a s ním sto ctyridceti a ctyri tisícu majících jméno Otce jeho napsané na celích svých.
2 A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako tech, kteríž hrají na harfy své. [2]
3 A zpívali jakožto písen novou, pred trunem, a pred ctyrmi zvíraty, a pred starci, a žádný nemohl se nauciti té písni, jediné tech sto ctyridceti a ctyri tisíce, kteríž jsou koupeni z zeme. [3]
4 Totot jsou ti, kteríž s ženami nejsou poskvrneni; nebo panicové jsou. Tit jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tit jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.
5 A v ústech jejich není nalezena lest; nebot jsou bez úhony pred trunem Božím.
6 I videl jsem jiného andela letícího po prostredku nebe, majícího evangelium vecné, aby je zvestoval tem, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu,
7 Rkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, nebot prišla hodina soudu jeho; a klanejte se tomu, kterýž ucinil nebe i zemi i more i studnice vod. [1]
8 A jiný andel letel za ním, rka: Padl, padl Babylon, mesto to veliké, nebo vínem hnevu smilství svého napájelo všecky národy.
9 A tretí andel letel za nimi, prave velikým hlasem: Bude-li se kdo klaneti šelme a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na celo své aneb na ruku svou, [4]
10 I tent také bude píti víno hnevu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hnevu jeho; a trápen bude ohnem a sirou pred oblicejem andelu svatých a pred oblicejem Beránka.
11 A dým muk jejich vstoupít na veky veku, a nebudout míti odpocinutí dnem i nocí ti, kteríž se klanejí šelme a obrazu jejímu, a jestliže kdo prijme znamení jména jejího.
12 Tut jest trpelivost svatých, tu jsou ti, kteríž ostríhají prikázání Božích a víry Ježíšovy [5]
13 I slyšel jsem hlas s nebe, rkoucí ke mne: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteríž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpocinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich.
14 I pohledel jsem, a aj, oblak belostkvoucí, a na tom oblaku sedel podobný Synu cloveka, maje na hlave své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý. [6]
15 A jiný andel vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž sedel na oblaku: Pust srp svuj a žni; nebt jest prišla tobe hodina žni, nebo již dozrala žen zeme.
16 I spustil ten, kterýž sedel na oblaku, srp svuj na zem, a požata jest zeme.
17 A jiný andel vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý.
18 Opet vyšel jiný andel z oltáre, kterýž mel moc nad ohnem, a volal krikem velikým na toho, jenž mel srp ostrý, rka: Pust srp svuj ostrý, a zber hrozny vinice zemské; nebot jsou uzrali hroznové její.
19 I spustil andel srp svuj na zemi, a sebral vinici zeme, a vmetal hrozny do jezera velikého hnevu Božího.
20 I tlaceno jest jezero pred mestem, a vyšla krev z jezera až do udidl konum za tisíc a za šest set honu.