1 Potom videl jsem jiný zázrak na nebi veliký a predivný: Sedm andelu majících sedm ran posledních, v nichž má dokonán býti hnev Boží.
2 A videl jsem jako more sklené, smíšené s ohnem, a ty, kteríž zvítezili nad šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad poctem jména jejího, ani stojí nad tím morem skleným, majíce harfy Boží, [1] [2]
3 A zpívají písen Mojžíše, služebníka Božího, a písen Beránkovu, rkouce: Velicí a predivní jsou skutkové tvoji, Pane Bože všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi všech svatých. [3]
4 Kdož by se nebál tebe, Pane, a nezveleboval jména tvého? Nebo ty sám svatý jsi. Všickni zajisté národové prijdou a klaneti se budou pred oblicejem tvým; nebo soudové tvoji zjeveni jsou.
5 Potom pak videl jsem, a aj, otevrín jest chrám stánku svedectví na nebi.
6 I vyšlo sedm tech andelu z chrámu, majících sedm ran, obleceni jsouce rouchem lneným, cistým a belostkvoucím, a prepásáni na prsech pasy zlatými.
7 A jedno ze ctyr zvírat dalo sedmi andelum sedm koflíku zlatých, plných hnevu Boha živého na veky veku.
8 I naplnen jest chrám dýmem, pocházejícím od slávy Boží a od moci jeho, a žádný nemohl vjíti do chrámu, dokudž se nevykonalo sedm ran tech sedmi andelu.