1 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, rkoucí sedmi andelum: Jdete, vylijte sedm koflíku hnevu Božího na zemi.
2 I šel první andel a vylil koflík svuj na zemi, i vyvrhli se vredové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na tech, kteríž se klaneli obrazu jejímu. [1]
3 Za tím druhý andel vylil koflík svuj na more, a ucineno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v mori umrela.
4 Potom tretí andel vylil koflík svuj na reky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
5 I slyšel jsem andela vod, rkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil.
6 Nebot jsou krev svatých a proroku vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodnit jsou zajisté toho.
7 I slyšel jsem jiného andela od oltáre, kterýž rekl: Jiste, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.
8 Potom ctvrtý andel vylil koflík svuj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohnem.
9 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad temito ranami, avšak necinili pokání, aby vzdali slávu jemu.
10 Tedy pátý andel vylil koflík svuj na stolici té šelmy, i ucineno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.
11 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vredy své, avšak necinili pokání z skutku svých.
12 Šestý pak andel vylil koflík svuj na tu velikou reku Eufrates, i vyschla voda její, aby pripravena byla cesta králum od východu slunce.
13 A videl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tri duchové necistí, podobní žabám.
14 Nebo jsout duchové dábelští, ješto ciní divy a chodí mezi krále zemské a všeho sveta, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
15 Aj, pricházímt jako zlodej. Blahoslavený, kdož bdí a ostríhá roucha svého, aby nah nechodil, aby nevideli hanby jeho.
16 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
17 Tedy sedmý andel vylil koflík svuj na povetrí, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trunu, rkoucí: Stalo se.
18 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i zeme tresení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž zeme tresení tak velikého.
19 I roztrhlo se to veliké mesto na tri strany, a mesta národu padla. A Babylon veliký prišel na pamet pred oblicejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hnevu svého.
20 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.
21 A kroupy veliké jako centnérové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu tech krup; nebo velmi veliká byla ta rána.