1 Což tedy díme, ceho jest došel podle tela Abraham otec náš?
2 Nebo byl-lit Abraham z skutku spravedliv ucinen, mát se cím chlubiti, ale ne u Boha.
3 Nebo co praví Písmo? Uveril pak Abraham Bohu, i pocteno jemu za spravedlnost. [1]
4 Kdožt skutky ciní, tomut odplata nebývá poctena podle milosti, ale podle dluhu.
5 Tomu pak, kdož neciní skutku, ale verí v toho, kterýž spravedlivého ciní bezbožníka, bývá poctena víra jeho za spravedlnost,
6 Jakož i David vypravuje blahoslavenství cloveka, jemuž Buh privlastnuje spravedlnost bez skutku, rka:
7 Blahoslavení, jichžto odpušteny jsou nepravosti a jejichžto prikryti jsou hríchové.
8 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepocítá hríchu.
9 Blahoslavenství tedy toto k obrízce-li se vztahuje toliko, cili také k neobrízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest poctena za spravedlnost.
10 Kterak pak jest poctena? Zdali když byl obrezán, cili pred obrezáním? Ne v obrízce, ale pred obrezáním.
11 A potom znamení, totiž obrízku, prijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla pred obrezáním, na to, aby byl otcem všech verících v neobrízce, aby i jim prictena byla spravedlnost,
12 A aby byl otcem obrízky, tech totiž, kteríž ne z obrízky toliko jsou, ale kteríž krácejí šlépejemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla pred obrezáním.
13 Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dedicem sveta, ale skrze spravedlnost víry. [2]
14 Nebo jestližet toliko ti, kteríž jsou z Zákona, dedicové jsou, zmarena jest víra a zrušeno zaslíbení.
15 Zákon zajisté hnev pusobí; nebo kdež není Zákona, tu ani prestoupení.
16 A protož z víry jde dedictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národu postavil jsem tebe,) pred oblicejem Boha, jemuž uveril, kterýž obživuje mrtvé a povolává i tech vecí, jichž není, jako by byly.
18 Kterýžto Abraham v nadeji proti nadeji uveril, že bude otcem mnohých národu, podle toho povedení: Takt bude síme tvé, jakožto hvezdy nebeské a jako písek morský.
19 A nezemdlev u víre, nepatril na své telo již umrtvené, ješto témer ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený.
20 Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedovery, nýbrž posilnil se verou, dav chválu Bohu, [3]
21 Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i uciniti.
22 A protož pocteno jest jemu to za spravedlnost.
23 Jestit pak to napsáno ne pro nej toliko, že jemu to pocteno bylo za spravedlnost,
24 Ale i pro nás, kterýmžto bude pocteno za spravedlnost, verícím v toho, kterýž vzkrísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25 Kterýž vydán jest na smrt pro hríchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnení naše.